1) „…ambivalentní texty většinou vznikají v průběhu přechodných období a jen zřídkakdy během období stabilního.”
2) „Textu se dostává nejvyššího uznání v dětském systému navzdory tomu, že dětmi nebývá pochopen v celém svém rozsahu a že děti upřednostňují jeho adaptované a zestručněné verze.” - v této části textu jsem se zamýšlela nad tím, jak jsou ambivalentní texty vnímány ze strany dětského čtenáře. Dospělý čtenář takové texty jistě ocení pro jejich originalitu a skryté významy. Zajímalo by mě ale, do jaké míry dětský čtenář vnímá fakt, že existuje další vrstva textu, kterou často ještě není schopný dešifrovat. Jak takový čtenář například vnímá fakt, že se rodiče smějí úplně jiným částem knihy než on? Spokojí se se svou „limitovanou” interpretací, nebo se chce dozvědět víc?