O MEGANALEZIŠTÍCH ANEB JAK ARCHEOLOGICKÉ OBJEVY NA UKRAJINĚ PŘEVRACÍ TRADIČNÍ PŘEDSTAVY O PŮVODU MĚST
Dávná historie zemí obklopujících Černé moře je zalita sluncem. Nebo alespoň s takovým dojmem často běžní návštěvníci odcházejí z nejvýznamnějších muzeí v Sofii, Kyjevu či Tbilisi.
Ve výsledku v těchto zemích termín pravěk (někdy také mylně zaměňovaný s pojmem protohistorie) vždy evokuje odkaz šlechtických dynastií a okázalých, bohatstvím oplývajících hrobek. Takové hrobky by se zde určitě našly. Například na západním okraji regionu, v Bulharsku, je to varnské pohřebiště plné zlata, neobvykle místními archeology zasazované do tzv. doby měděné, odpovídající pátém tisíciletí před naším letopočtem.
Ukázalo se ale, že toto není vše. Skvostné hrobky válečníků by vlastně vůbec nemusely být tím nejzajímavějším dílkem pravěkých dějin regionu. Byla zde také města. Prvně o nich začali tušit v 70. letech 20. století archeologové na Ukrajině a v Moldavsku. Pozorovali totiž důkazy existence osad starších a mnohem rozsáhlejších, než s jakými se do té doby setkávali.
Nebyl objeven žádný důkaz existence centralizované vlády či státní správy nebo vlastně jakékoliv vládnoucí třídy. Jinými slovy tato obrovská sídla nesla všechny rysy toho, co evolucionisté označují jako „jednoduchou“, nikoli jako „komplexní“ společnost.
Je skoro nemožné si nevybavit slavnou povídku Ursuly Le Guin Ti co odcházejí z Omelas pojednávající o fiktivním městě Omelas, městě, které se dokázalo obejít bez králů, válek, otroků či tajné policie. Le Guin poukazuje, že tíhneme k tomu odepisovat tato společenství jako prostá, ve skutečnosti ale obyvatelé Omelas „nebyli prostoduší lidé, líbezní pasáčci, vznešení divoši ani slepí utopisté. Nebyli méně komplikovaní než my.” Problém tkví pouze v tom, že „my máme zlozvyk povzbuzovaný puntičkáři a vysoce kultivovaných lidmi považovat štěstí za něco hloupého?.”