Spisovnou češtinou pro mě vždycky byla ta, kterou se píše, tedy spisuje. Hovorová čeština je přijatelným ekvivalentem v mluveném projevu. Mluvit plně spisovně je náročné a do určité míry i nepřirozené, někdy spisovná řeč působí kultivovaně, jindy šroubovaně, uměle, a to i v případě učitele ve škole. Žáci ji většinou neovládají pasivně, natož aktivně. O vzor k nápodobě se můžeme, a měli bychom se snažit, ale pole naší působnosti je omezené, a navíc jedním z mnoha.
Co se pravopisu týče, dle mne se jeho současná podoba uvolní, promění, až doroste generace, jež si jej neosvojí, a generace, která na něm lpí (protože se jí gramatické chyby působí pomyslnou nevolnost), vymře. U některých věcí to nejde jinak, a český pravopis, se obávám, je jednou z nich.