V šetření TALIS mě zaujalo především, že polovině českých učitelů představuje překážku v účasti na profesním rozvoji koliduje s jejich pracovním rozvrhem. Čekala bych, že v dnešní době mohou semináře a různé tyto akce probíhat v online prostředí a v jakoukoli dobu. Moc nechápu ředitele, kteří nechtějí své pedagogy pouštět v době práce na různý akce, dyť jsou sami proti sobě. Pedagog je přece jedna z profesí, u které se musí vzdělávat pořád. Na druhou stranu nechápu ani ty typy pedagogů, kteří na seminář či školení nepůjdou mimo svou pracovní dobu. Přece to dělají pro sebe a pro své žáky.
Mě absolutně nevadí, pokud mě pan ředitel vyšle na školení mimo moji pracovní dobu. Sám ví, že studuji a někdy mi to třeba vrací studijním volnem.
Dále šetření ukazuje, že bariéru vnímají také v nedostatku času kvůli rodinným povinnostem. To je přibližně jedna třetina pedagogů. To mě moc nepřekvapuje. Těší mě ale to, že jsme dopadli lépe než EU.
Souhlasím také s výsledkem, že k účasti na aktivitách profesního vzdělávání není pedagog nijak motivován. Tady v ČR je to opravdu smutné.