Metodologický agnosticismus

Metodologický agnosticismus

von Kateřina Horská -
Number of replies: 13

Téma, které se v příspěvcích často objevovalo, proto vyčleňuji do samostatné diskuze. 

Můžeme se v sociálních vědách zabývat autenticitou náboženských prožitků, nebo se musíme se omezit na sociokulturní rozměr těchto jevů? Jinými slovy: Je ve vědě vůbec přípustné a možné snažit se odpovědět na otázku, zda to, co ženy z videí vnímaly/prožily, bylo pravdivé a autentické? 

In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Liudmila Shpileuskaya -
In my opinion, such questions do not actually relate to ethnography, anthropology, or other social science. But I do think, that the “truthfulness” of revelations and other mystical experiences can be explored. Here we probably need a special discipline, or at least approach, that combines ethnography with psychoanalysis. As I see it, we can examine the witnesses of religious “happenings” by means of hypnosis and a series of psychoanalytic interviews. So, first comes ethnographic research (we study these special cases within their sociocultural context), and then, when we find the witnesses, we do our further psychoanalytical work. I’d really like to read any kind of such studies.
In reply to Liudmila Shpileuskaya

Re: Metodologický agnosticismus

von Kateřina Horská -
Zajímavý náhled. Mohla byste zkusit specifikovat, na základě jakých zjištění bychom podle vás mohli z psychoanalytického zkoumání něco usoudit ohledně autenticity prožitku (např. zjevení)? Třeba uvést nějaký příklad?
In reply to Liudmila Shpileuskaya

Re: Metodologický agnosticismus

von Pavel Čech -
Také by mě zajímalo, jak a proč vlastně použít zrovna psychoanalýzu. Je to vlastně poměrně stará metoda, která sice pořád dává smysl a je velmi promyšlena, ale časem se ukázalo, že je také určitou výsečí poznání, které bylo obecně na vrcholu popularity poměrně dávno. Dnes už vědci vědí, že i psychoanalýza je na mnoha místech velmi problematická, i když stále dává smysl a ve správném nasměrování rozhodně platí. Děkuji ale za inspiraci, protože jsem zjistil, že se dá dokonce narazit na tzv. psychoanalytickou antropologii. Maďarský antropolog a psychoanalytik Géza Róheim (1891-1953) se pokusil aplikovat Freudovu psychoanalýzu na předmět zájmu antropologie. Pracoval s Freudovým pojetím totemismu, výkladem snů i sexuální teorií.
In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Barbora Kornhauserová -
Tieto prežitky nedokážeme oprieť o žiadne vedecké metodológie, podľa môjho názoru. Už sám Kant hovoril, že Boh je rozumom neponímateľný a tak zatracuje všetky filozofie a náboženstva, pretože vedecky nemôžme dokázať, že skutočne existuje. Myslím, že doteraz to tak je - nenašli sme doposiaľ metódu ako overiť, že božstvo existuje. Veda je exaktná, všeobecne platná pre všetkých a za každých podmienok a predovšetkým overiteľná. To sa v týchto prípadoch nedá povedať, že by to bol jav, ktorý by platil podľa vedy. Avšak, ak by tuto skúsenosť malo viacero ľudí a zhodli by sa na tom, čo videli a prežívali, určite by to stálo za hlbšie skúmanie a táto problematika by bola hmatateľnejšia. V týchto prípadoch sa ale môžme iba spoľahnúť na výpovede človeka a veriť tomu, čo mu bolo zjavené. A ďalej už záleží iba na nás, či to bude pre nás pravda alebo nie.
In reply to Barbora Kornhauserová

Re: Metodologický agnosticismus

von Sylvie Řezáčová -
Tady úplně souhlasím. Nemyslím si, že je možné vědecky ověřit, jestli to, co se zjevilo, bylo skutečné. Spíš by se dalo ověřit, jestli daný člověk mluví pravdu (čili sám věří tomu, co viděl). Případně by se třeba dalo využít neurozobrazování (neuroimaging) a zaznamenat, jak člověk takový zážitek zpracovává, ať už ve chvíli, kdy se děje, nebo potom (předpokládám, že to už i někdo udělal), a výsledky porovnat s dalšími lidmi. Myslím, že v dnešní době máme dost prostředků, kterými můžeme zkoumat, jakým způsobem lidé podobné jevy prožívali a interpretovali, ale o samotném jevu toho moc říct nemůžeme.
In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Yuliya Kukharchuk -

 Já osobně zastávám následujících názor, pokud se chceme zabývat tématem náboženských prožitků a jejich autencity, je nutné se distancovat od názorů, které spatřují v náboženství pouze chorobné projevy, či považují náboženství za něco, co škodí duševnímu zdraví. Posuzování náboženství a náboženských prožitků jako něčeho patologického může vycházet z osobních názorů, antipatií a předsudků jednotlivých lidí.Je ale těžko říci, kdy jsou tyto prožitky normální a kdy jsou projevem patologie.. ale stejně si myslím, že tyto jevy by se měli  vědecky zkoumat, ať už s hlediska psychologického, filosofického, teologického nebo psychiatrického. 

Přístup psychologie náboženství v zásadě nezpochybňuje pravdivost či vnitřní poctivost vizionáře. Zážitek zjevení popisuje a respektuje jako reálný pro člověka samotného, bez aspirace na posuzování jeho „objektivní“ reálnosti. Přístup psychiatrický vychází z metodologického ateismu, skrze nějž usuzuje na psychický stav člověka. Přístup teologický postupně zvažuje nejprve přirozená vysvětlení, než začne zkoumat pravost zjevení jakožto zjevení, které má svou příčinu v Bohu..( církev zkoumá vizionářův život před zjevením, okolnosti prvního zjevení, první reakce vizionáře v přítomnosti nadpřirozené bytosti, vzhled a chování zjevující se bytosti, zkoumá se i obsah a forma řeči zjevující se bytosti. Sleduje se duchovní život, který se pod vlivem zjevení vyvíjí u vizionářů).

In reply to Yuliya Kukharchuk

Re: Metodologický agnosticismus

von Liudmila Shpileuskaya -
I’ve noticed that here, in our discussions, religious experiences were sometimes interpreted as pathological. Or at least discussed within this aspect. It’s a way to speak about these phenomena, but, in my mind, it also oversimplifies the issue. From a psychological point, such experiences can be viewed in many other dimensions. That’s why I decided to add that when I speak about psychoanalytical analysis, I mean rather its cultural implications, and refer rather to Freudian and Lacanian traditions. So, I’m not in the “pathological explanation” camp.
In reply to Liudmila Shpileuskaya

Re: Metodologický agnosticismus

von Yuliya Kukharchuk -
Rozhodně nechci říct, že já osobně patřím do campu the “pathological explanation”, pouze nahlížím na problém skrze různé perspektivy, aby lépe pochopit zkoumaný jev.
In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Pavel Čech -
Myslím si, že v antropologickém uvažování bychom se měli primárně přiblížit tomu, jak to samotní lidé mají (vlastně až emická perspektiva). Tedy vede nás k hlubšímu pochopení konkrétních živých aspektů lidských životů, ne k jejich zanálepkování jediným vysvětlením. Zároveň ale antropologie podle mě nabízí prostor k popsání a vysvětlení teoreticky všech možných náhledů na určité dění. Základem je však jejich důkladná reflexe. Nic tak nemáme považovat za samozřejmé. Každý úhel pohledu nese svůj smysl, ke kterému přistupujeme tak trochu z perspektivy cizince. Pak jsme jej schopni konkrétně a z hloubky popsat, lépe vůbec zpozorovat a dále pochopit. Lze tímto způsobem vyjádřit i nějaký nesouhlas s autenticitou, pokud ho reflektujeme a rozebereme. Může mít také smysl, jen ne absolutní a samozřejmý.
In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Kamila Severová -

Dle meho nazoru nelze ani jeden ze zazitku techto dam nijak vedecky potvrdit ci vyvratit, nebot  vedeni a poznavani by melo byt usilovani o pravdive, vseobecne platne a predevsim na lidskych predstavach nezavisle, coz ani jeden z techto pribehu nesplnuje. Co me vsak zaujalo, bylo kdyz jsem si cetla prispevky ke druhemu vlaknu Neobvykle spiritualni prozitky a podstata nabozenstvi a narazila na rozhovor s Ivetkou v uvolnete se prosim. Ivetka tam hovori o tom, ze cirkev jeste nevydala zadne  oficialni stanovisko k jevu, ktery Ivetka a jeji kamaradka zaznamenaly, a ze ho stale zkouma. To me privadi k otazce: Podle jakych kriterii se cirkev rozhoduje, ktery jev prohlasi za autenticky a ktery nikoliv?

In reply to Kamila Severová

Re: Metodologický agnosticismus

von Sylvie Řezáčová -
Také jsem přemýšlela, jakým způsobem katolická církev hodnotí zjevení. Zatím jsem si o tom nic nehledala, tak jen zde článek na Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Marian_apparition#Assessment_by_the_Catholic_Church
In reply to Sylvie Řezáčová

Re: Metodologický agnosticismus

von Jakub Rajdl -
Též mě tato otázka vrtá hlavou. Kdybych byl v jejich pozici, zajímalo by mě kritérium „střízlivosti“ – zdali se jedná o jev, který není nějakým způsobem „přehnaný“ neboli zdali přehnaně nevybočuje z běžné zkušenosti – a jeho měrou by pak byla náboženská tradice: už předchozí zjevení a jiné zázraky. Umím si představit, že v dřívějších dobách by toto zjevení bylo „snadněji“ oficiálně přijaté – obzvláště ve chvílích, kdy oficiálové vidí, že zjevení je kladně přijaté velkým počtem lidí; dnešní církev však musí reagovat na dnešní postmoderní dobu, která – jak se mi zdá – je kritičtější k oficiálním křesťanským náboženstvím. Ty si snaží působit autenticky a samozřejmě takovými i být.
Jsem rád, že o tomto hodnocení nemusím rozhodovat. I kdybych se přiklonil k jedné odpovědi, měl bych špatný pocit, že si tím nejsem jistý a že moji domněnku předkládám či dokonce vnucuji druhým. Na druhou stranu náboženství je založeno na víře, a právě ta je v tomto případě posledním soudcem v každém z nás.
Upřímně by mě velmi zajímalo, jak takováto debata probíhá. 😊
In reply to Kateřina Horská

Re: Metodologický agnosticismus

von Klára Soukupová -
Podle mého názoru neexistuje metoda, podle níž by se dala pravdivost náboženských prostředků ověřit, tudíž se mi zdá výhodnější zaměřit se místo na autenticitu prožitku spíše na jeho samotnou výpovědní hodnotu. Na jednu stranu se mi zdá, že nemusí záležet nutně tolik na tom, zda je prožitek pravdivý (co by v tomto smyslu vlastně znamenalo pravdivý - to, že se objektivně udál a nebo to, že tomu jedinec věří?) - i kdyby nebyl, sděluje nám i tak něco o jedinci a jeho vnímání světa, možná i o světě samotném.