Ach jo...tak ještě jednou...úkol jsem napsala a poslala, jenomže během posílání vypadl internet a tak se mi celá zpráva vymazala..:-D
Jsem moc ráda, že co se týče stresu, nejsem jediná. S mnohým stresem o kterém psali autoři v textu, jsem se ztotožnila. A taky se stresem, o kterém psaly holky.
Dost mě pobavilo, jak psala Hanča o stresu ohledně jídla. Já to mám úplně stejně. Jsem zvyklá jíst každé tři hodiny a když to tak není, stresuje mě to, vadí mi to a nedokážu se na nic jiného soustředit, jsem protivná a nevrlá. Nesnáším pocit hladu a když mi během tlumočení začne kručet v břiše je konec. Co mě ale taky stresuje/přijde mi blbé - vytáhnout si během pauzy svačinu a jíst (samozřejmě záleží na situaci). Často to byl ale jen můj vnitřní pocit, jinak by bylo v pořádku se najíst...:-D
Také mě stresuje, že nepoznám neslyšícího a udělám nějaký trapas. Nedojedu na správné místo a nebo si popletu čas. Vždy to několikrát kontroluji. A jak psala Kačka jména jsou pro mě velký strašák. A co je horší (ale souvisí to) je seznamování. Zaprvé vždycky jsem u seznamování tak nervní, že hned zapomenu jméno toho, kdo se mi zrovna představil. A co je horší, že udělám trapas - a to se mi (bohužel) stává opravdu často - asi to přitahuju nebo co..:-( :-D Jednou jsem se zasekla u svého vlastního jména a jednou, když se mi jeden známý představil "Ahoj, já jsem Vítek", jsem mu ve stresu odpověděla to samé - "Ahoj, já jsem Vítek". U toho byli ještě i jiní lidé a ty samozřejmě se v tom začali šťourat a dělali si srandičky a já byla červená až na pr****. :-D Podobné situace nastávají i při představování ve ZJ. Když mám vyspelovat své jméno, často prsty nespolupracují jak bych chtěla..a cítím se pak trapně. :-D