Malá, sedmiletá Emička vyrůstá od malička pouze s maminkou. Když začala Emička chodit do školy, začala mít každé ráno záchvaty pláče, v noci noční můry. Mamince se tyto stavy zdály velmi divné, a proto se rozhodla navštívit psychoterapii. Paní Lenka po pár setkání zjistila, že se Emička potýká s nějakými problémy. Kontaktovala maminku a společně zjistili, že Emička je oběť velmi brutální šikany. Škola, ale toto tvrzení velmi razantně odmítla.
Pro mě osobně je absolutně nepochopitelné, že škola nic neprověřila a rovnou tvrzení o šikaně odmítla. Bohužel, z vlastní zkušenosti vím, že školy tyto tvrzení odmítají a nechtějí řešit. Rodič musí velmi razantně zasáhnout a trvat si na tom, aby se to začalo řešit. Je až neuvěřitelné, že si této situace všimla pouze maminka Evičky, i když si myslím, že rodiče ostatních dětí viděli, že se něco děje, ale nechtěli to řešit či tomu nepřikládali takovou váhu.
Je velmi důležité, aby si učitelé všímali jakýchkoliv náznaků šikany a tvrdě ji hned v počátku zarazili. Určitě by pomohli i nějaké sezení či semináře formou hry, aby si děti uvědomily, že šikana je velmi závažná a v případě, že si něčím takovým prochází, není ostuda říct si o pomoc.