Sedmiletá Emma je neplánované dítě, partneři už si moc nerozumí, otec je alkoholik. U Emmy se objevují noční můry, emoční výkyvy, nechtěnost chodit do školy atd. Dá se říct, že Emma zrcadlila problémy své matky, která se několik let hodně trápila.
Jeden z největších problému tohoto případu spočívá v ignoraci školy a zavrhování, že by se u nich na škole mohla vyskytovat šikana.
Aby byl jejich přístup přínosem, měl pedagogický sbor okamžitě jednat a celou situaci podchytit už na začátku, a ne ji přehlížet. První, co by mělo nastat je sezení s maminkou, zjištění, co si myslí, že se ve třídě děje a proč si to myslí. Druhou osobou, která mohla o situaci vědět, byla určitě třídní učitelka, která má o dění třídy přehled. (Nejsem si jistá, jestli by přímá promluva s Emmou v tomto případě byla úspěšná. Hádám, že by kvůli uzavřenosti o šikaně nemluvila. Proto by bylo dobré se spojit s její terapeutkou.)
Po zjištění tedy nějakého problémového dění by mělo přijít na řadu řešení. Povolání školní psycholožky, která by jistými metodami zjistila, jestli se ve třídě opravdu objevuje šikana. Aktivně to s dětmi řešit a zajistit, aby šikana ze třídy zmizela. Pokud by se tak nestalo, obrátit se na státní orgány.