V úvodu podcastu se dozvídáme, že malá Ema byla neplánovaným dítětem, přesto chtěným, a jejím otcem je muž, který až příliš často holduje alkoholu. Paní Pavla se tedy rozhodla pro nelehký úkol: vychovat dítě sama, bez otce - jeho pomoci i vzoru. Paní Pavla nastiňuje nelehkou situaci, ve které se s novorozenou Emičkou ocitla - její negativní emoce se však (dle mého úsudku) dotkly i jejího dítě, což v budoucnu vedlo k nešťastným následkům. Ema pocity své matky vnímala. Věřím, že se tato minulost na malé holčičce jistým způsobem podepsala. Mohla tato smutná skutečnost nějak souviset s rozvojem šikany?
Když byla Ema v 1. třídě, její maminka zaznamenala, že se dcera bojí chodit do školy, že jí tam cosi děsí, že pláče. Již tyto příznaky mohly matce napovědět, že něco není v pořádku. Mohla toto konzultovat s třídní učitelkou a pokusit se situaci objasnit co nejdříve.
Problém byl odkrýván velice pomalu. Emička docházela na terapii, mezitím se její maminka dozvěděla, že děti si ve třídě ubližují a že pedagogové tuto situaci nijak neřeší. Matka Emy informovala učitele o stavu dcery a že dle úsudku jejího psychologa je patrné, že ve třídě dochází k šikaně. Učitelé v takovýchto záležitostech mají zakročit co nejdříve; jedná-li se o šikanu je nutné začít tento problém řešit neodkladně! V případu Emy však škola možnost šikany odmítla a její postoj byl velmi pasivní a laxní.
V ideálním případě měla být reakce pedagogů okamžitá. Škola měla nastalou situaci přijmout a zahájit šetření. Třídní učitelka měla již při prvních projevech nežádoucího a zlomyslného chování zakročit, informovat školní psycholožku nebo školního preventistu. V okamžiku odhalení šikany mělo být informováno vedení školy, rodiče, školní psycholog, metodik prevence, popř. jiný externí specializovaný odborník. Třídní učitelka mohla formou třídní schůzky informovat rodiče o výskytu šikany (protože rodiče pak mohou toto téma rozvinout doma a probrat jej s dětmi), avšak bez bližších informací. Detaily by byly předneseny rodičům oběti a agresora na soukromé schůzce.
Problematice šikany se věnuje mnoho projektů, je vytvořeno velké množství prezentací i dalších materiálů se zajímavými obsahy, skrze ně je možné dětem vysvětlit, že toto chování je v rozporu s lidskostí. Preventivní opatření a proškolenost zaměstnanců školy je v těchto případech velmi přínosné a žádoucí.
Osobně je pro mě dosti zarážející, že se šikana rozvinula již v první třídě, uvážíme-li, jak staré vlastně tyto děti jsou.