Tento den ve v křesťanské tradici pojí s časem rozjímání, vzpomíná a odpuštění. Vždy se věřilo, že se v některý den zemřelé duše vrátí zpátky na zem. Kořeny tohoto svátku bychom mohli hledat v keltské tradici obřadních ohňů, které ukazovaly cestu bloudícím duším. V křesťanské tradici se Dušičky pojí s časem rozjímá, vzpomíná a odpouští. Hroby se zdobí a rozsvěcí. Je mnoho stále přítomných, ale i zapomenutých tradic, které se k tomuto dni vážou. Proto bych ráda doporučila tento krátký dokument, ve kterém se mnoho z nich vysvětluje, stejně jako i jejich symboliku a kořeny. Pokud by někoho zajímalo, jaký dříve měli lidé vztah k smrti, proč se nebožtíci vynášeli z domu nohama napřed nebo co přinášeli bubáci z řepy, doporučuji se podívat.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400024-dusicky/
Já v tento den já nevynechám krátkou bohoslužbu. I když nechodím pravidelně do kostela a nemám příliš ráda katolické mše, (jelikož mi přijdou tak strašné úmorné ), ráda si vyslechnu například Mons. Tomáše Halíka. Poslechnout si jeho rozhovory a slova doporučuji bez ohledu na vyznání, jelikož mi přijde jako velmi moudrý muž s velkým rozhledem ve světě (přednáší i na FF UK a je držitelem Templetonovy ceny).
http://www.farnostsalvator.cz/kazani/pohrby-a-requiem
Přikládám zde záznam jeho kázně z Dušiček v minulém roce, která mě inspirovala k poslechu Mozartova Requiem a zamyšlením nad vztahem k smrti. Tuto skladu jsem poslouchala po cestě na hřbitov. Jelikož mojí příbuzní žijí na Slovensku, kam teď bohužel nemohu jet, vydala jsem se krásnou podzimní přírodou na hřbitov, kde leží významná osobnost jak pro mě, tak pro mé město.
