Z hlediska psychologických teorií je pohled na příběh Pavla také obrazem situace v rodině. Vzájemné vztahy v rodině nejsou vůbec dobré. Z hlediska sociálních teorií (behaviorální přístup) - podle Bandury agresivní chování vyvolává frustrace u lidí, kteří se tímto způsobem naučili na tuto zátěžovou situaci takto agresivně reagovat. Agresivita v chování otce se negativně odráží také v agresivitě chlapce, který toto chování přejímá jako určitou normu, ale také nevidí velký zájem o sebe. Otec ho nejspíše trestá nárazově, chlapec nepociťuje lásku a zájem otce o sebe. Můžeme si klást otázku, jestli některé způsoby chování nejsou voláním o pomoc, o upozornění na sebe. Chtělo by se určitě dopátrat, jaké je chování matky k Pavlovi. A jak se vyvíjel jejich vzájemný vztah. Určitě by mě také zajímaly společné aktivity členů rodiny (společné výlety, dovolené, zážitky apod.). Myslím si, že negativně také přispívá velikost bytu, která podle mého názoru není vhodná pro početnější rodinu, protože je tam málo možností zažít si svoje místečko, svoje soukromí.
Do budoucna by se určitě měly řešit vzájemné vztahy v rodině, je nutná psychologická pomoc. Můžeme se ptát, jak bude agresivita Pavla dále pokračovat? Napadá mě také otázka, nemůže tuto agresivitu obrátit i sám na sebe? Začít se sebeubližováním si, aby na sebe více upozornil a získal pozornost? Dále by určitě stál za úvahu prozkoumat vztahy rodičů a starších sester. O nich nic nevíme.