U pana prof. Hejného se mi líbí to, že v rámci svého předmětu, tzn. matematiky se snaží žáky jen vést a žáci přicházejí sami s řešením a se zkušenostmi, sami se učí společně pracovat, debatovat, argumentovat a sami objevují, a tak se ten předmět pro ně stává zábavným, podle mého proto, že v podstatě nemá žádné "hranice". A to všechno se dá propojit se zsv. Záleží především na vztahu učitele se třídou a na to, jak učitel učí a čemu ve svých metodách výuky věří.