Virtuální hospitace (distanční výuku vůbec, např. i v rámci didaktiky) hodnotím pozitivně, zejména proto, že je zde, domnívám se, více prostoru pro naši podrobnější analýzu, komentář, prezentaci náhledu na danou věc.
Líbila se mi jak hodina o právech dítěte, tak ta o lidské sexualitě. Pojetí bylo odlišné - v té první došlo na porozumění čtenému textu a jeho aplikace, práci s pracovním listem, propojení teorie (Úmluvy o právech dítěte) s vlastní zkušeností a zhlédnutým dokumentem o životních podmínkách některých dětí v Rusku.
Druhá hodina se více zaměřila na názory studentů a jejich prezentaci třídě, většinu času se pracovalo ve skupinách.
Jedna kantorka svým žákům vykala, druhá tykala, jedna ukončila hodinu vlastním shrnutím, druhá si vyžádala zpětnou vazbu od studentů. Protože v obou případech hodina fungovala, vyvodil bych ohledně práce učitele závěr, že náš přístup je zkrátka třeba každé třídě šít na míru.
Děkuji za inspirativní studijní materiál.