Náslechové praxe jsme byli nucení plnit v tomto semestru netradiční formou, když běžnou prezenční výuku nahradila kamera a video. V žádném případě to nepovažuji za nevýhodu, naopak! V minulosti jsem několik hodin občanské výchovy viděl, pravděpodobně jich ještě mnoho v budoucnu uvidím. Nejsem si ale jistý, jestli bych tyto nahrávky, na které se člověk může navíc podívat opakovaně, našel a zhlédl.
Velmi mě zaujalo téma o právech dítěte jako takové. Nikoliv proto, aby děti hledaly nespravedlnosti všude kolem nich a vymlouvaly se, ale proto, že pro spoustu dětí je škola jediným místem, kde se o svých právech mohou dozvědět. Mohou se dozvědět o místech, kde jim mohou pomoci, o možnostech, které existují. A pro většinu to znamená především potřebnou zkušenost, díky ní si budou více vážit svých blízkých, svého zázemí. Někteří v tom naopak mohou spatřit motivaci a pobídku ke změně životního stylu, k cílům do budoucna. Myslím, že je zde potenciál uchopit Úmluvu o právech dítěte a více pak mluvit obecně o Listině, která se jich bude dotýkat po celý zbytek života.
Obě témata jsou obsahově širší, než aby se vešla do jedné vyučovací hodiny. Proto je těžké hodnotit celkové jejich uchopení a práci celé třídy. Nicméně jsme viděli zajímavé metody, přičemž obě třídy se jevily velice dobře - vztahy, aktivita, úroveň... Učitelky vedly své hodiny dynamicky a strukturovaně. Ale i zde je třeba pamatovat, že si byli všichni vědomi, že je natáčí kamera, že je ve vyučování přítomen "někdo navíc". Při prezenčních hospitacích je to však podobné, liší se pouze celkový počet posluchačů.