Na začátu bych chtěla podoknout, že výuka náslechové praxe formou virtuálních hospitací mi přišla v některých ohledech přínosnější než kontaktní hostipace přímo ve tříde. Před výjímečným stavem způsobeným koronavirem se mi podařilo zůčastnit se tří hospitací naživo. Velkou výhodu virtuálních hospitací vidím především v možnosti hodinu lépe analyzovat. Opakovaně jsem si virtuální hospitaci pozastavila a tak jsem si mohla lépe prohlédnout interakci žáků a učitele, postavení žáků, nebo si zapsat poznámky bez toho aby mi uběhla část hodiny. Z toho důvodu vidím tento předmět jako velice přínosný. Co se týče konkrétně hospitovaných hodin, hodnotím je velmi pozitivně. Myslím, že obě hodiny byli ukázkové a obě vyučující se snažili. Na obou hodinách bylo vidět, že byly doopravdy řádně připravené a měly jasnou strukturu.
Virtuální hospitace: Lidská práva
Vyučující se podařilo žáky velmi efektivně zapojit do výuky. Žáci pracovali rychle, samostatně a pokyny nebylo třeba opakovat. Hodina nebyla nudná a dávala žákům velký prostor pro vyjádření názorů. Mile mě překvapilo jak pilně žáci pracovali, a že se nevyskytl žádný zásadní problém. Vyučující se snažila o vytvoření uvolněné atmosféry, a to se jí porařilo.
Virtuální hospitace: Lidská sexualita a etika
Myslím, že se vyučující hodina velmi podařila. Žáci vyjádřili své názory, porovnaly je s názory ostatních, a posléze je shrnuly. Na začátku hodiny mě zaujal brainstorming, který mám osobně velice ráda a myslím, že je skvělou formou aktivizace studentů. Na konci hodiny vyučující zadala dotazník, který je pro učitele velmi přínosný. Tato metoda zpětné vazby mi přijde neúčinnější, protože se žáci nebojí vyjádřit svůj skutečný názor a mají na to i dostatek času. Jediné co se mi na této hodině nelíbilo, byly nejasné instrukce ohledně směru, kterým se mají skupinky pohybovat.