Práce s pravděpodobností, porovnáváním, sluchovými vjemy s oporou o logické uvažování
Nejdříve bych dětem pustila hlasové záznamy zmiňovaných zvuků zvířat a po každé nahrávce bych se zeptala, co to podle nich bylo za zvíře a co dělalo (např. pes-štěkal). Kdyby nevěděly, neprozrazovala bych jim to a jela bych dál. Poté bych po třídě rozmístila obrázky daných zvířat (někdy více od jednohho druhu, např 2 vrány, 3 různě barevné kočky atd.) Znovu bych pustila hlasový záznam zvuků a děti by hledaly zvířata na obrázcích (k jednomu zvuku by bylo možné přiřadit více vyobrazených zvířat-např. lední medvěd, medvěd grizzly, atd.). Společně bychom si zvířata a vydávané zvuky pojmenovávaly (zde už bych dětem poradila zvíře nebo název zvuku, který zvíře vydává). Následně bych dětem říkala básničku a ony by měly za úkol obrázky chronologicky seřadit podle toho, jak jdou v básničce za sebou. Potom bych se s dětmi bavila o tom, proč např. slepice, kohout nebo vrána neštěkají. Cílem by bylo dojít k závěru, že slepice má zobák a jiné uspořádání hlasivek. Zabrousila bych zde trochu do biologie, neboť si myslím, že by pak děti lépe pochopily fungování zvuků. Zvířata bychom si tedy postupně rozdělili do skupinek podle zuků nebo jejich stavby těla (hlavně tedy čelistí, krku a hlasivek). Poté bych dětem ukazovala obrázky dinosaurů (nebo třeba smyšlených zvířat z pohádek) a ptala se jich, jaký zvuk dané zvíře pravděponobně vydává (vydávalo). Děti by měly s oporou o předchozí zkušenost a logické uvažování přijít na to, že například pterodaktylus PRAVDĚPODOBNĚ krákal nebo kokrhal, protože měl zobák. Zde je důležité slovíčko PRAVDĚPODOBNĚ, protože daný odhad nemůžeme říci se 100% jistotou.