Národní muzeum se snaží zpřístupnit své sbírky veřejnosti v jejich domácnosti. NÁRODNÍ MUZEUM PRO DĚTI - se specificky zaměřuje na zprostředkování sbírkám dětem několika různými způsoby. V sekci MUZEOHRANÍ, které je určené pro děti od 6 do 14 let si děti můžou prohlédnout virtuální výstavu RAČTE VSTOUPIT DO DIVADLA. Popis výstavy na stránkách obsahuje informaci, že je výstava určená spíše dospělým, ale myslím si, že výstava je vhodná i pro studenty stupně základních a středních škol. Dá se dobře skloubit s dějepisem a literaturou. Probíraná témata sahají od národního obrození, dějiny meziválečného a poválečného divadla. Každopádně si myslím, že tato virtuální výstava je méně vhodná pro první stupeň. Na druhou stranu, pracovní list s tématem NA CHVÍLI SCÉNOGRAFEM je vhodný pro studenty 2. stupně základních škol z obsahové stránky a pro 3.-5. třídu z hlediska zpracování pracovního listu, kdy se mohou děti samy dopracovat ke správné odpovědi, aniž by měli předchozí znalosti historie literatury. Tento pracovní list si dokážu představit využitelný ve školní výuce. Jako limit této výstavy vnímám nevyužitý potenciál exponátů. Líbilo by se mi, kdyby se s těmito exponáty, jejich obrázky více pracovalo pomocí popisu, označení nebo zoomu. Jako velký nedostatek vnímám to, že si nelze obrázek zastavit a přiblížit si ho, neboť v tak krátkém časovém intervalu, je návštěvníkovi znemožněno to, co je v muzeu žádané, tedy zastavit se a zblízka pozorovat objekt. Tato výstava má spíše charakter powerpointové prezentace s kvízem na konci, v porovnání s výstavou NAKOUKNI DO PANTHEONU, která je více interaktivní, zapojuje návštěvníka do výstavy v průběhu, ne pouze na konci. Funkce, kdy si návštěvník může ověřovat své znalosti a schopnosti pomocí označení, gumování nebo posouvání, jsou vítané. Jako nedostatek zde opět vnímám, že není umožněna funkce zoomu. Za další nedostatek vnímám to, že při otázkách typu- Co je špatně? návštěvník dostane sice správnou odpověď, ale již ne vysvětlení, proč je to špatně. Tato výstava je vytvořená pro jednotlivce, aby si ji mohl prohlédnout z domova. Pokud by měla sloužit v prostorách školy, bylo by potřeba, aby se prohlídka dala zastavit nebo zpomalit. Dokážu si představit, že se dá dělat několik aktivit v rámci této prohlídky i s dětmi ve škole, ať při vysvětlování dalších souvislostí, zodpovězení otázek či určování postav či symbolů, nicméně současná podoba souboru neumožňuje prohlídku takovýmto potřebám probíhající školní výuky přizpůsobit.
Pro děti je velmi praktické, že na stránkách Národní muzea jsou ke stažení pracovní listy. Tyto tematicky zapadají k souběžné prohlídce, nicméně děti s nimi můžou pracovat nezávisle na prohlídce. Pracovní list VYTVOŘ SI VLASTNÍ PANTEON, pokládám za vhodný do prostředí školní třídy. Učitel si s dětmi promluví, kdo jsou lidé vyobrazení na pracovních listech a může diskutovat s dětmi o lidech, které si děti sami doplní tom, proč by si je do Pantheonu přidaly, kdo patří do Pantheonu, jaká povolání jsou důležitá a proč. Konkrétně v případě MARUŠKA A HONZA V MUZEU a vystřihovánek vytvořených k cyklu „Folklorní regiony Čech, Moravy a Slezska“, je to nutností, neboť ten online není. Právě proto pokládám tento pracovní list jako spíše vhodný do prostředí školní třídy, kde se tyto vystřihnuté kroje dají dát vedle sebe porovnávat, hledat jejich fotky na internetu, hádat odkud jsou a zamyslet se, jestli neexistuje nějaká lidová slovesnost k těmto krajů.
Další typ nabízených prohlídek je HONZÍK A FANY V MUZEU, kdy se nemůžu zbavit pocitu, že se muzeum snaží přiblížit moderním trendům youtuberů, který se stal populární i u mladších dětí. Rozhodl se přestavit dětem vlastní „youtubery“ Honzíka a Fany, kteří prozkoumávají Národní muzeum a ptají se kurátorů na různé otázky spojené s výstavou. Dětskému návštěvníku bude blízké, že hrdinové videa jsou jako on, dítě v podobném věku, tudíž i jeho znalosti a zájmy budou podobné. Honzík a Fany se sice setkávají se zkušenými odborníky, ale oproti pouhému výkladu odborníka je jejich dětská zvídavost a jistá naivita příjemná, nehraná a přirozená. Jedná se o krátká videa, která neuškodí zhlédnout, ať už je divák jakéhokoli věku, protože i dospělý člověk se může poučit z otázek zvídavých dětí. Tento formát, jak je, pokládám za účelný, a proto jak jsem ho pochopila, neshledávám mnoho limitů.
Když se přesuneme do Muzea romské kultury v Brně můžeme vidět několik rozdílů oproti Národnímu muzeu. Pro děti jsou na stránkách ke stažení vystřihovánky a pexeso, což sice pokládám za zábavné a hravé, nicméně v porovnání s pracovními listy Národního muzea za nedostatečné. Přijde mi, že autoři se zaměřili na to, aby téma výstavy přenesli na dětské hračky, aniž by se více pokoušeli je využít a udělat z nich didaktické pomůcky. Sama 3D prohlídka svým konceptem velmi připomíná Google Arts and Culture a službu Street View s několika málo rozdíly. Například u každé zobrazené místnosti je obecný popis, co se kurátoři snažili v daném prostoru zobrazit. Co se týče negativní stránky, tak zatímco Street View umožňuje pohybovat se po místnosti, měnit úhly a dále je přibližovat, tato 3D prohlídka tuto funkci nenabízí. Sice se můžete podívat kolem dokola, ale nezměníte úhel, ze kterého se díváte. Dále si nelze přečíst nápisy u exponátů. Tento formát návštěvníka ochuzuje o pocit, který by získal, kdyby navštívil výstavu osobně, například v místnosti KAJ AMARO THAN? HLEDÁNÍ DOMOVA 1, která rekonstruuje obydlí. Dokážu si představit, že by u mě některé místnosti dokázaly vyvolat pocit sklíčenosti, například místnost věnovaná holocaustu. Tento formát dále ochuzuje návštěvníka o interaktivní předměty a hry, které se na obrázkách mihly. Pokud si člověk chce muzeum jen prohlédnout, je tento formát dostačující, nicméně pokud člověk očekává více, bude relativně zklamaný. Alespoň jistá forma výkladu nebo popisu, by byla na místě. Dokážu si představit, že kdyby se muzeum vydalo podobnou cestou jako Národní muzeum, udělalo by lépe. Jistá forma „prezentace“ by zvýšila didaktický potenciál výstavy. Co se týče použití této 3D prohlídky v rámci školní výuky, řekla bych že je oproti Národnímu muzeu velmi nedostačující. V případě, že během výuky již došlo na téma romské kultury, mohla by tato prohlídka v této podobě být dostačující, ale pouze za přítomnosti učitele. Bez výkladu nebo předchozích znalostí se člověk těžko zorientuje. Spíše si dokážu představit, že se děti můžou na tuto prohlídku podívat až poté, co muzeum již jednou navštívily osobně.