Vážení kolegové,
sice s určitým zpožděním, rád bych ale také přidal své zkušenosti s distančním vzděláváním ve spojení s formativním hodnocením. V první řadě musím říct a věřím, že v této zkušenosti nejsem sám, je jednoznačně výrazná časová náročnost, pokud se člověk snaží skutečně zprostředkovávat studentům zpětnou vazbu na dálku. V rámci distanční výuky jsem zintenzivnil využívání Moodle, především pak často využívám modulu diskuse, do kterého studenti odevzdávají zpracované úkoly, na které jim ve většině zadání poskytují zpětnou vazbu nejprve další studenti a následně i já. Dalším krokem je úprava vlastního řešení podle získaných komentářů a opětovné poskytnutí materiálu všem účastníkům kurzu. Poskytování zpětné vazby od studentů se i přes návodné otázky na co se zaměřit potýkalo při prvních pokusech s problémem univerzálního ohodnocení ve smyslu: „přijde mi to dobré“. Postupně se ale hloubka zpětné vazby pro další studenty prohlubuje i v kontextu hlubšího rozboru, který poskytuji individuálně každému studentovi (resp. řešitelské skupině). V této podobě probíhá i výuka laboratorních předmětů, kdy studenti dostávají zadání s běžně dostupnými pomůckami a natáčí videa. Počáteční ostych z natáčení se rychle opadl a nyní již řada studentů zapojuje do experimentování i např. mladší sourozence.
Poměrně dobré zkušenosti mám i se skupinovými online hovory. Obdobně jako při přímé výuce se do hovoru aktivně zapojuje pouze menší skupina studentů. Osvědčilo se mi využívat paralelně k hovoru i chat, do kterého např. na některé otázky mají odpovědět všichni studenti, nebo zde číselně hodnotí, do jaké míry rozumí.
Ze své zkušenosti mohu také doporučit otevřené online konzultace, kdy studentům mailem avizuji čas konání konzultace k určitému tématu a v danou dobu jim pošlu odkaz k připojení. Obvykle se připojí i řada studentů, kteří sami dotaz nemají, ale jdou si poslechnout otázky dalších studentů, které je samotné nenapadli.
Přeji Vám pěkný den a jsem s pozdravem.
Karel Vojíř