komunikace

V prvé řadě si myslím, že žák P měl a zřejmě stále má štěstí na třídní učitelku, která je ochotna s ním pracovat, rozvíjet a podporovat jeho nadání a i se snaží mu pomáhat v začleňování do kolektivu, což (bohužel) není vždy samozřejmostí. U rozhodnutí umožnit mu navštěvovat hodiny matematiky ve vyšším ročníku si netroufám posoudit, zda bylo správné, či nikoli. Nemám pro to dostatek pedagogických zkušeností.

Na jednu stranu rozumím tomu, že hodiny matematiky odpovídající jeho věku nikoli schopnostem by byly pro takového žáka ubíjející a demotivující, což by zřejmě vedlo k neochotě ve škole spolupracovat, na druhou stranu však uvažuji nad tím, kam takové přeskakování ročníků povede, když už ho nyní uspokojují jen tak náročné úlohy jako odčítání šestimístných čísel zapsaných v osmatřicítkové soustavě a pomocí písmen.

Často platí, že pokud je člověku v jedné oblasti dáno, v jiné je mu ubráno. Platí to i pro žáka P? Souhlasím s Barborou, že v tuto chvíli si už můžeme pouze klást otázky typu: Co by, kdyby? Neměl přeci jen zůstat ve školce ještě jeden rok? Osobně bych asi byla pro. I nadprůměrné děti by měly být dětmi dostatečně dlouho. Role školáka by mu nikam neutekla a jeho nadání by se nevytratilo. Nyní se ostatně ukazuje, že vyzrálým je pouze v matematice, v mnohých oblastech zaostává za vrstevníky. Má i jiné než matematické záliby? Nemůže být takové dítě „matematicky přesycené“? Zajímalo by mě, jaké závěry by z jeho příběhu vyvodil dětský psycholog.

V článku se setkáváme s žákem (žák P), který vykazuje nadprůměrné schopnosti v kognitivní oblasti a oblasti matematiky. Díky svým nadprůměrným schopnostem a také individuálnímu přístupu paní učitelky, žák P zvládá danou látku prvního ročníku, i přes to, že do školy nastoupil o jeden rok dříve než ostatní děti.

Nyní mi hlavou běží mnoho otázek…Bylo tedy správné, že žák P nastoupil do školy dříve? Je dobře, že žák navštěvuje matematiku ve vyšším ročníku? (setkává se tak s dětmi, které jsou o dva roky starší) Jaký to má vliv na jeho psychiku, na jeho sebeuvědomování a sebehodnotu? Můžou tato rozhodnutí souviset se sníženou dovedností v oblasti socializace a spolupráce?

Nejsem si jistá, zda žákovi dřívější nástup do školy spíše neuškodil. Jako rizikový vnímám fakt, že žák během tří let na úkor zvýšeného zájmu o PC a matematiku, zaostává ve čtenářské gramotnosti a dochází u něj také ke zhoršení svalové koordinace. Přesto docházení do vyššího ročníku na matematiku je podle mého názoru vhodné a pro žáka přínosnější. Ve své třídě by se nejspíše nudil a nemohl by tak rozvíjet své matematické schopnosti. Vše ale záleží na přístupu učitele a spolupráci žáka s učitelem.

Kromě toho, že žák začíná vykazovat průměrné i podprůměrné výsledky v jiných předmětech než matematika, jako je český jazyk a TV, se setkává s řadou komunikačních a sociálních problému. Komunikace s vrstevníky není zcela funkční. Otázkou zůstává, zda je to „vinou“ jeho odlišnosti v oblasti nadání nebo rozdílným věkem a sníženým rozvojem komunikačních schopností. 

Souzním s myšlenkou Jaromíra, která se týká emocionální vyzrálosti žáka P. Je třeba si uvědomit, že i přes zvýšené schopnosti v oblasti matematiky a algebry, se žák P nyní potýká s dětmi s rozdílnou emocionální a komunikační vyzrálostí. Z této myšlenky je zřejmé, že v tomto případě nenahlížíme na žáka jako na celek.

Jsem toho názoru, že bychom měli vzdělávat ve všech oblastech, komplexně, a pokoušet se individuálně každému dítěti najít správný směr a cestu k poznání daného oboru/tématu a podnítit tak zájem o určitou oblast, vzbudit v dětech touhu po poznání. V tomto pohledu se mé názory shodují s Lucií a Klárou. I přes to, že žák preferuje spíše mluvenou formu, měli bychom rozvíjet i jiné komunikační dovednosti. Myslím si, že je důležité, aby žák pochopil, že neúspěchu se nemusíme obávat. Že chyby nás posouvají dál, a že se díky nim učíme být lepšími. Možná by toto uědomění mohlo zlepšit přístup žáka P k ostatním předmětům.

Zařídit to tak, aby P více psal (sledujte v jiných článcích příklad M) vyžaduje velmi promyšlenou strategii učitele a spolupráci s rodinou.

Nadprůměrného nenadchne vybarvování omalovánek (s výjimkou typů s důrazem na estetiku, což je jist méně než desetina mnou sledovaných nadprůměrných v matematice, což neznamená, že jsou ostatní nepořádníci či matlalové) , musí cítit smysl takového počínání. Uvedu příklad:

Celé skupině (5-6 let) jsem dala poměrně složité omalovánky s tím, že jde o to, rozpoznat stejné tvary částí obrázku a na důkaz toho musí mít i stejnou barvu.  Někteří však do nalezených polí dělali jen barevné křížky, puntíky, či písmena označující barvu (M místo vybarvení modrou) ; pochopili, že jde o důkaz a o  grafickou komunikaci, tak ji zjednodušili, což je z pohledu zobecňování správně, i když to není přesně tak, jak jsem si to představovala.

V téže skupině (nadprůměrné děti 5-6 let)  jsem začala připravovat animace, pak bylo třeba plochy uzavřených hranicemi (konturami) vybarvit (barevný vnitřek, černá hranice - topologie). Zde najednou plná plocha začala mít smysl a ke zkratkám v komunikaci nedocházelo.

Tak jsem přemýšlela znovu.

V druhé skupině jsem rozdala omalovánky s tím, že se pokusíme o novou metodu, metodu substituce a její důsledky. Začala práce s podmínkou, přiřazování (jisté kódování): Každý se mohl rozhodnout, kterou barvu nahradí kterou.  Pokud ovšem např. místo červené bude vybarvovat žlutou, už žlutá nesmí nahradit jinou barvu. Každá barva v předloze musí být nahrazena jinou barvou. Tady měla aktivita úspěch. Ač si to nikdo z nich neuvědomoval, mým cílem nebyla ona substituce, která pro ně byla lákadlem, ale substituce pro mne byla nástrojem, jak je přimět k pečlivé práci s pastelkou. Tedy jiný učitelský fígl, než který používáme např. u dětí po dětské mozkové obrně.

Naprosto souhlasím s tím, že předčasný nástup žáka do základní školy byl až moc uspěchaný. Chápu, že je velmi nadaný, ale v článku je napsáno, že například v družině vyžadoval fyzický kontakt, což je dost charakteristické pro děti v mateřské škole.

Místo přesunutí žáka do hodin se staršími dětmi bych spíše zkusila individuální výuku. A to jak v matematice, kde je velmi nadaný, tak v ostatních předmětech, jako například čtení, kde naopak zaostává. Rozhodně by to záleželo na domluvě ve škole a s třídní učitelkou nebo bych zkusila najít individuální výuku mimo školu. To, že žák nechodí na hodiny se stejnými žáky rozhodně nepomůže začlenění do kolektivu a ke zlepšení jeho sociálních dovedností, které bude v budoucnu postrádat. 

Co se týče práce s dítětem z pohledu třídní učitelky, poprosila bych o pomoc psychologa nebo bych se domluvila s rodiči, zda by kupříkladu nebyli ochotni platit si člověka jako řekněme "asistenta pedagoga", či na individuální výuce.