laici: Na co se vlastně chceme ptát?

Dobrý večer,

nejprve se chci omluvit za to, že sama nepřicházím s návrhem dotazníku. Bohužel, teď jsem k tomu z rodinných důvodů neměla moc dobré podmínky a co je hlavní, nevěděla jsem, na co přesně se chceme respondentů zeptat.

Dotazník Jolany a kolegy Buchty míří dle mého názoru podobným směrem. Ptají se na otázku „jak moc je dle respondentů důležité se vyjadřovat spisovně (?) v určitých komunikačních situacích/jak moc je pro ně důležité volit různé stylové prostředky v různých situacích“, ptají se na hodnocení jednotlivých vět z hlediska přijatelnosti.

Pokud bychom se chtěli ptát na spisovnost a na názor na ni, možná by bylo dobré otázky formulovat tak, abychom se pojmu spisovnost úplně vyhnuli, protože je to pojem dost ošemetný a asi bychom se ani my na semináři neshodli na tom, jak jej definovat. Můžeme se vydat například cestou „napsal bys takovou větu ve zprávě kamarádovi/v mailu učiteli/v oficiálním dopise…“, případně bychom mohli nechat volné pole pro důvod, proč by ji respondent užil/neužil v dané situaci.

Dle mého názoru je nutné také dotazované upozornit na to (nebo se je na to případně zeptat), že existuje rozdíl mezi češtinou jako komunikačním nástrojem a češtinou jako vyučovacím předmětem. Z praxe vím, že si uživatelé jazyka běžně neuvědomují, že poznatky z hodin češtiny běžně používají (nebo by mohli používat) i při každodenní komunikaci nebo v procesu myšlení. To také souvisí s pohledem respondentů na jazykovědu. Co očekávají středoškoláci od jazykovědců? Čím konkrétně se jazykovědci zabývají? (ale aby pak odpověď nebylo jen lakonické „jazykem“)

Určitě by mě napadlo ještě více otázek a poznámek, myslím však, že směr najdeme spíše společně a že se dobereme více poznatků a objevíme případná úskalí, proto budu moc ráda za jakékoliv poznámky, komentáře a doplnění.

Re: Na co se vlastně chceme ptát?

от Kateřina Žádníková - воскресенье, 22 марта 2020, 23:38

Dobrý večer,

moc se omlouvám, ale mám podobný problém jako Anička. Měla jsem dojem, že se v našem dotazníku budeme pokoušet zjistit „čím jsme my a náš obor pro veřejnost“, ale dotazníky, které zasílají kolegové, se převážně zaměřují na vnímání spisovnosti. Nebo jsme měli přepracovávat dotazník prof. Svobodové?

Nevím ani, že bychom si nakonec určili, koho se ptáme? Platí tedy ten druhý stupeň základních škol? Studenti středních škol?

Omlouvám se tedy, že neposílám konkrétní návrh dotazníku. Níže posílám alespoň dvě zamyšlení.

1) Dotazník na laickou veřejnost ohledně jazykovědy a jazykovědců

Pokud bychom se nakonec zabývali takovýmto dotazníkem, rozdělila bych ho do dvou částí (mé návrhy jsou: kdo je jazykovědec / co je jazykověda a vnímání jazyka vs. vnímání učebního předmětu).

V první části bych se zaměřila na vnímání osobnosti jazykovědce, tedy osobnosti, s níž se žáci pravděpodobně nikdy nesetkali, případně ji viděli jen v televizi. Čím se podle nich zabývá? Čím by se zabývat měl? apod.

V druhé části bych se zaměřila na to, zda jsou žáci schopni oddělit jazyk jako „něco živého a vyvíjejícího se“ a výukový předmět plný pravidel, v němž se jede na špatně a dobře. Možná bych se snažila víc zaměřit na mluvený jazyk, psaný je podle mě dost stigmatizovaný a jeho oddělení od školního předmětu je těžší.

Samozřejmě si uvědomuji, že vyhodnocení takového dost teoreticky zaměřeného dotazníku by bylo velmi obtížné.

2) Dotazníky na spisovnost

Líbí se mi návrh Aničky, zcela se vyhnout výrazům spisovný, spisovnost apod., je to určitě použitelné v dotaznících, které navrhli např. Honza a Jolana (rozdělit příkladové věty do situací a dotazovat se na vhodnost/nevhodnost).

Zaměřila bych se ale (jako kol. Hejnišová a Růžičková) i na ten pocit, že „mi něco vadí, když to vidím/slyším“. Kromě toho ale, že bychom se dotazovali na to, co respondentům vadí, by mě víc zajímalo proč. „Protože jsme se učili, že je to nespisovné.“?. „Protože to zní zastarale.“? Zase ale rozumím tomu, že když se jedná o „pocit“, tak se těžko popisuje – obzvlášť dětem, obzvlášť na papíře.

Ještě jednou se moc omlouvám, že nepřicházím s vlastním návrhem dotazníku.

Re: Na co se vlastně chceme ptát?

от Jolana Treichelová - понедельник, 23 марта 2020, 00:43

Ahoj holky,

omlouvám se, jestli jsem vás v tom, na co se ptáme, zavedla někam mimo. Já jsem pojala své otázky v dotazníku jako jedny z možných v rámci dotazníku výsledného, na co se třeba můžeme také ptát. Nemyslela jsem hodnocení vhodnosti/nevhodnosti výroků v tom smyslu, zda jsou spisovné/nespisovné. To např. ani u obecné češtiny a moravských nářečí samozřejmě nejde. Spíš mi šlo o hodnocení míry vhodnosti užití různých prostředků v konkrétních situacích. Když se totiž respondent vyjádří, zda mu to v tom kterém případě přijde vhodné/nevhodné, vyjadřuje tím svůj postoj.

Re: Na co se vlastně chceme ptát?

от Adéla Kadeřábková - понедельник, 23 марта 2020, 00:38

Mám úplně stejný problém.

Nedokázala jsem si srovnat, jakým způsobem bych chtěla dotazník vést, zda by byly lepší otázky otevřené x uzavřené, možnosti odpovědí na škále vhodné x nevhodné, odovědi ano x ne...

Zároveň také ještě pořád nevíme, zda našimi respondenty budou studenti, nebo to kvůli současné situaci přesměrujeme na dospělé.

Tápala jsem i ohledně otázek. Co nás vlastně zajímá? Jak laici vnímaní užívání spisovné/ nespisovné češtiny, jak vnímají různá nářečí, co si myslí o jazykovědě a jazykovědcích, jestli věří, že jazykovědci jsou ti, kteří vytváří ona pravidla, zda mají jakožto uživatelé s nějakými pravidly problém, co jim přijde třeba zbytečné, co si myslí o zjednodušení češtiny atd...