Michaela Klímová - Reflexe Učí telka ze dne 15. 5., hodina matematiky
Vyučující: Veronika Dobrovolná
Téma: Seznámení se s pojmem úhel
Ve studiu byly tři děti: Tim, Mia a Evelína. Podle mého názoru je paní učitelka neznala. Děti byly pasivnější, zpočátku na otázky paní učitelky reagoval Tim, na konci byla naopak aktivnější Evelína, která byla schopná odpovídat na otázky týkající se pojmenování různých druhů úhlů. Mia se téměř nezapojovala.
Tématem vysílání bylo seznámení dětí s pojmem úhel. Přestože to z počátku vypadalo, že děti s úhlem nemají žádnou zkušenost, postupně se ukázalo, že děti znají některé termíny, ale úvod vysílání byl rozpačitý, děti se příliš nezapojovaly, působily zaraženě, nezaujatě.
Paní učitelka se snažila o neformální vedení “výuky”. Seděla u jedno stolku s dětmi, byla tak říkajíc na jejich úrovni. Používala nespisovný jazyk. Mluvila velmi často. Děti neměly dostatek času na reakci na její otázky.
Paní Učitelka se z mého pohledu nevyjadřovala jednoznačně a přesně. Několikrát se stalo, že otázka nebyla dokončená, chybělo sloveso. Hned úvodní otázka byla pro děti zmatečná: “Co nám říká slovo úhel?” Děti na tuto otázku nedokázaly odpovědět. Následovala hned druhá otázka: “Co je to úhel?” Na tuto otázku se již děti snažily reagovat. Dle mého názoru měly zkušenost s úhly, také se to v průběhu pořadu ukázalo, ale nedokázaly říct definici, kterou pravděpodobně paní učitelka očekávala.
Paní učitelka vystupovala neformálně, snažila se děti povzbuzovat. Někdy používala nevhodná slova či spojení (“Pojďme si pomoct, ať to dáme do kupy.”) V okamžiku brainstormingu použila spojení: “Dáme si chvíli časoprostoru.” Paní učitelka někdy nedokončila větu. Děti netušily, co po nich chce.
Celý díl byl rozdělen do čtyř částí:
1. část Co je to úhel? - zde se paní učitelka snažila společně s dětmi najít definici úhlu, v této části vysílání se to nepodařilo.
2. část Rozdíl mezi slovy úhel a uhel - tato část byla spíše o vymezení slova uhel, než aby to pomohlo dětem blíže ozřejmit pojem úhel.
3. část Práce ve studiu s úhly nalepenými malířskou páskou
4. část Základní pojmy - definice úhlu, druhy úhlů a práce s papírovými hodinami
Na konci proběhlo i velmi rychlé zrekapitulování průběhu vysílání, které bylo spíše určené moderátorce a dospělým u obrazovek. Děti v celém vysílání měly velmi pasivní roli. Nebyl zde prostor pro jejich samostatné otázky nebo reakce, natož pro jejich samostatné objevování.
Na začátku vysílání nebyl stanoven jasný cíl. Jak budu měřit seznámení? Podle čeho poznám, že děti cíle dosáhly? Děti ve studiu, ani děti u obrazovek neměly informaci, co se bude během setkání dít. Paní učitelka měla představu, co s dětmi bude během vysílání dělat, ale neproběhla zde žádná badatelská výuka, děti neměly možnost učinit samostatný objev, ani klást otázky. Pouze “vykonávaly” pokyny paní učitelky. Pokud již něco samostatně udělaly, nedostaly žádnou zpětnou vazbu - paní učitelka jim například nedala zpětnou vazbu k činnosti, kterou dělaly ve studiu, kdy vyznačovaly počátek úhlu a polopřímky, či když pracovaly s papírovými hodinami.
Přestože má celý díl rozsahem cca 25 minut, musím napsat, že se děti několikrát během pořadu nudily. Domnívám se, že to bylo částečně nejasností pokynů, kdy paní učitelka nebyla pro děti dostatečně pochopitelná a srozumitelná - nevyjasněné termíny, nedokončování vět, slova, kterým děti nerozuměly (synonyma, antonyma, kořen, přímky, polopřímky, de facto, výseč…) a také tím, že časový úsek byl pro tolik činností příliš krátký a paní učitelku tlačil čas.
Paní učitelka se snažila zapojovat i diváky u televizních obrazovek. Oslovovala děti doma a snažila se jim dávat instrukce, jak mají postupovat samostatně. Nicméně i zde byly pokyny občas nejasné.
Paní učitelka měla naplánované jednotlivé činnosti, nicméně byla viditelně tlačena časem, nestačila všechny činnosti, které měla připravené. Několikrát i děti “popoháněla”, či ukončila nějakou činnost, protože neměla čas.
Během vysílání používala paní učitelka klíčová slova. Nicméně se domnívám, že některá klíčová slova nebyla dostatečně vysvětlena. Hned na úvod (když paní učitelka vyjmenovávala pomůcky, které děti potřebují) zmínila, že mají špejle nebo pastelky pro modelování (termín byl určený pro děti, které pracovaly u televizních obrazovek). Tento termín použila několikrát. Myslím, že pro děti, ale i pro další diváky u televizních obrazovek, bylo nutné tento termín vysvětlit, nejlépe tím, že učitelka sama bude modelovat, co má na mysli.
V další části pořadu paní učitelka řešila s dětmi, jaký je rozdíl mezi slovy úhel a uhel. Snažila se je tím dovést k tomu, co je to úhel. Zde využila interaktivní tabuli, kde měla obě slova napsaná. Děti přichází s názorem, že se liší čárkou nad u. Chlapec Tim se snaží ostatním vysvětlit, že je mezi nimi významový rozdíl, ale nedokáže říct jaký. V této fázi vysílání se paní učitelka snažila propojit učivo českého jazyka a matematiky. Děti měly napsat slova, kde je kořen slova úhel. Opět se domnívám, že i tento termín měla vysvětlit. Děti zpočátku nereagovaly na zadání, proto paní učitelka začala opisovat, co vlastní po dětech chce. Paní učitelka stále hovořila. Pro ú používala termín dlouhé čárkované u. Zadání u brainstormingu znělo: “Zkuste vymyslet, jestli znáte nějaké slovo, kde je kořen slova úhel.” Když děti stále nereagovaly, paní učitelka je velmi názorně verbálně navedla na geometrické názvy. Myslím, že zde by bylo vhodné mít obrázky geometrických tvarů. Většina pokynů byla zadávána ústně, někde byla využita i interaktivní tabule. Teprve teď se děti začaly zapojovat. Ale paní učitelka nenechala děti v klidu pracovat, neustále mluvila. Odkazovala na jiné díly vysílání, které již proběhly - na téma rovinných obrazců, které měly šest stran nebo osm stran. Děti začaly vyjmenovávat: trojúhelník, pětiúhelník… Paní učitelka zapisovala na tabuli.
V tuto chvíli se paní učitelka zmínila o zařízení zvaném úhloměr, které ale děti budou používat až na II. stupni základní školy, až budou měřit úhly. Děti se v této fázi vysílání nudí. Paní učitelka mluvila o něčem, co možná ještě neviděly, nedokázaly si pod pojmem úhloměr něco představit. Paní učitelka neměla samotný úhloměr k dispozici ve studiu.
Následně paní učitelka chtěla po dětech, aby vymyslely větu, kde použijí slovo uhel.
Jedno z dětí se snaží opět vysvětlit rozdíl mezi slovy úhel a uhel: “Úhel je to, co neumím vysvětlit a uhel je to, čím se topí.” Paní učitelka pokračovala vysvětlováním termínu uhel za použití příkladu z výtvarné výchovy. Děti ve studiu neměly s kreslícím uhlem žádnou osobní zkušenost. Opět stačilo mít ve studiu připravený uhel a dětem ukázat, propojit verbální sdělení s konkrétní předmětem.
Paní učitelka se vrací ke slovu úhel - “s dlouhým čárkovaným u”. Konstatovala, že je to to, co děti neumí vysvětlit, protože je to hodně těžké. Proč je zde takovéto konstatování? Predikuje, že to pro děti bude těžké. Pro všechny? Děti se tohoto tématu mohou začít obávat, vždyť paní učitelka říkala, že je to těžké.
V tuto chvíli se paní učitelka s dětmi začala věnovat polopřímkám, které byly nalepené různě po studiu malířskou páskou. Zadání znělo: “Zkuste najít přímky nebo polopřímky, které jsou vytvořené z malířské pásky, na nich udělat výchozí bod a vyznačte dvě polopřímky, které od bodu vedou.” Domnívám se, že se zde nevhodně používá termín přímka.
Paní učitelka předpokládala, že děti rozumí pojmům přímka a polopřímka, nicméně se domnívám, že by bylo vhodné to připomenout, případně vysvětlit. Děti ve studiu pracují, vyznačují počátek - bod - buď vyznačují křížkem nebo kruhem, děti u televizních obrazovek mají pracovat se špejlemi nebo pastelkami. Mají vymodelovat nebo nějakým způsobem rozložit tužky tak, aby si i ony vymodelovaly něco z toho, co vidí ve studiu. Pokud děti u obrazovek nemají špejle ani pastelky, mohou si to nakreslit na papír, mají si vyznačit začátek - společný bod, mají si zkusit udělat dvě polopřímky.
Děti ve studiu pracovaly na přípravených úhlech. Pak následovala opět otázka: “Co je to úhel?” Paní učitelka konstatovala, že děti vyznačily přímky a polopřímky, které spolu svírají nějaký úhel. Nakonec paní učitelka sama řekla definici: úhel je část roviny omezená dvěma polopřímkami se společným počátkem. Paní učitelka zdůrazňovala, že se jedná o celou plochu, kterou ramena svírají. Na interaktivní tabuli použila obrázek, který ale nebyl úplný. Chyběla tam část roviny. Obrázek byl oříznutý. Paní učitelka nijak nekomentovala, co děti udělaly na připravených úhlech (byly tam úhly ostré, tupé, přímý úhel, úhly, které vzniknou průnikem různoběžek, pravý úhel).
Následně paní učitelka vyzvala děti, aby vyznačovaly oblouček na nalepených úhlech ve studiu. Obloučkem vyznačily úhel. Paní učitelka se k jejich činnosti již nevrátila. Děti si opět sedly do lavic, aby se za dvě minuty opět zvedly a šly pokračovat na zem.
Paní učitelka se ptala dětí, co je tím společným počátkem polopřímek, domnívám se, že dětem velmi znesnadňovalo situaci to, že na podlaze bylo několik různých vyznačených úhlů, ale žádný z nich nebyl pojmenovaný (polopřímky, body). Na obrázku, který paní učitelka používala jsou označené body, polopřímky i samotný úhel alfa. K tomuto označení se paní učitelka nevrátila, ani nevysvětlila, co to je.
V další části vysílání se děti opět zvedly ze svých míst a šly vyznačit rovinu ohraničenou polopřímkami. Paní učitelka vysvětlovala dětem, že úhel je celá rovina a kreslila to na příkladu pravého úhlu. Vyznačila celou plochu úhlu, upozorňovala děti, že mají vyznačit i tu část, která je vymezená obloučkem. Při práci na interaktivní tabuli ona sama na obrázku vyznačuje plochu úhlu jen od vyznačeného obloučku dál.
Poté, co děti vyznačily celou plochu úhlu, se k jejich práci paní učitelka nevrátila, nekomentovala, a ani děti se ke své činnosti nemohly vyjádřit.
Při dalším vysvětlování paní učitelka předpokládala, že teď již děti rozumí pojmu úhel. Nicméně si to nijak neověřila.
Na tabuli byl další obrázek, kde byl obloučkem vyznačen úhel, který je tupý, v druhé části roviny. Tento obrázek paní učitelka uvedla slovy: “Toto je jiný úhel pohledu na stejný úhel”. Myslím si, že děti této větě vůbec neporozuměly.
Paní učitelka vysvětlovala dětem, že je důležité si uvědomit, kam oblouček vyznačíme, neboť tato značka nám označuje rovinu, ve které leží úhel.
V následující aktivitě děti používaly papírové hodiny, na kterých vyznačovaly zadané časové údaje. Paní učitelka zadání promítala na interaktivní tabuli. Děti u televizních obrazovek měly časové údaje kreslit na papír. Na vytvoření nebo zakreslení časového údaje dostaly děti patnácti vteřinový interval. Děti začínaly časovými údaji 9 a 15 hodin. Rovnou tvořily na papírových hodinách. Paní učitelka s nimi nemodelovala, neměla ani model papírových hodin nebo ciferník na interaktivní tabuli. Děti měly na hodinách vyznačit dva údaje, ale nedostaly informaci, zda si mají vybrat a udělat jeden a ukázat paní učitelce nebo jak mají pracovat. Paní učitelka jejich práci nekontrolovala, nedala jim zpětnou vazbu.
Zpočátku děti neupozornila na způsob značení patnácti hodin. Domnívám se, že pro některé děti by to bylo dobré připomenout. Po uplynutí časového intervalu paní učitelka nakreslila na tabuli časový údaj (bez ciferníku). Myslím, že by zde bylo užitečné ukázat dětem tento úhel na hodinách - propojení zrakového vjemu s tím, co děti samotné vytvořily. Zároveň by to byla i kontrola, zda postupují správně. Od tohoto okamžiku paní učitelka začala aktivitu urychlovat (“Jestli nemáte, nevadí.”) Do nakreslených časových údajů na interaktivní tabuli dokreslovala paní učitelka oblouček pro vyznačení úhlu. Děti, které byly ve studiu, si měly úhel nakreslit na tabulku a vyznačit úhel, ale nedělaly to. Vše bylo velmi rychlé. Paní učitelka úplně nebrala v úvahu pracovní tempo dětí.
Časový údaj (9:00 a 15:00) odpovídal velikosti pravého úhlu. Paní učitelka připomínala dětem, že se o tomto úhlu již bavily, když pracovaly s rovinnými obrazci. Přidala do obloučku tečku. Děti znaly tento pojem - pravý úhel.
Následovaly další časové údaje 8:50 a 19:30. Paní učitelka řešila jiné dovednosti, než úhly. Děti neměly dostatek času na zakreslení. Považuji tyto časy za obtížné si představit bez samotného ciferníku. Paní učitelka si vzala k dispozici poznámky, aby ona sama zakreslila správné postavení ručiček.
Na tabuli kreslila “ručičky” a na nich vyznačila obloučkem úhel. Tentokrát byl úhel menší než pravý. Ptala se dětí, zda někdo z nich ví, jak se tento úhel jmenuje. Děti pojmenovaly úhel jako ostrý.
Paní učitelka pokračovala dalšími časy. Tentokrát děti řešily tupý úhel, např. na času 15:55. Děti pracují na destičkách, nikdo je ale neopraví nebo nedá jim zpětnou vazbu.
Další hodinové ručičky určovaly čas 18:00. Děti se snažily přijít na jméno tohoto úhlu - padal návrh, že je to úhel rovný - paní učitelka po dětech chce synonymum k rovný. Někdo z dětí řekne křivý, paní učitelka vysvětluje, že je to antonymum. Paní učitelka tento úhel popíše jako: “Víceméně to může vypadat jako jedna přímka, když si nevyznačíte začátek.” Domnívám se, že z matematického hlediska toto není správné pojmenování. Jedná se o opačně orientované polopřímky se stejným počátkem.
Poslední úhel byl časový údaj 12:00. Paní učitelka tento příklad popisovala, jako dvě přímky, které leží na sobě. Vysvětlovala, že tento úhel má dvě podoby - pokud nic nevyznačíme, je v bodě nula - tedy nulový úhel. V případě, když “ručička” oběhne celý ciferník, a je tak vyznačený i oblouček, se tento úhel označuje jinak. Děti opět hledají návrh pro tento úhel. Navrhují název úplný. Paní učitelka chce opět synonymum - plný.
Po této aktivitě měl následoval ještě úhlotělocvik, ale z časových důvodů se k tomu paní učitelka s dětmi nedostala.
Na konci proběhlo velmi stručné shrnutí a konstatování, že se děti naučily nové pojmy. Paní učitelka vysvětlovala moderátorce, že je důležité si představit celou rovinu a úhel jako její výseč - další pojem, který nebyl vysvětlený.