Diskuse

Toto je velmi zajímavý postřeh.

U nás v ZUŠ se některým učitelům vždy vykalo, jiným zase tykalo. Vždy záleželo na domluvě učitel(ka)/ žák(kyně).

Například já se svojí bývalou učitelkou klavíru jsme si vykaly, ale s paní učitelkou, kterou jsem měla na hudební nauku jsme si tykaly. Zastávám názor, že na základní škole by mělo stále platit vykání. Ale pokud se jedná o kroužky, kde je uvolněnější atmosféra a děti se tam chodí dobrovolně něčemu přiučit, tak si myslím, že vůbec ničemu nevadí, že si tykají.

Na střední škole jsem s pomocí hlavní lektorky vedla hodiny zumby pro děti. Zpočátku jsem chtěla, aby mi děti vykaly, ale pak jsem změnila názor. Zjistila jsem, že jsou děti více otevření pokud vás berou jako kamaráda než nějaký dozor.

Děti by měly znát, koho jak oslovovat. Jestliže jsou ale od školky nějak vedeni, tak si to berou do dalších let života a těžko se něčemu přeučují.

Milá Lucie,

děkuji za podnětné téma k diskusi.

Na základní škole, kterou navštěvuji se potýkají se stejným problémem. Učitelům děti vykají, asistentům pedagoga však mají tendenci tykat.

Zastávám názor, že především na základní škole by k tykání ze strany žáků nemělo docházet. 

Situaci jste vyřešila příkladně. 

Zdravím, Krátká

S touto záležitostí jsem se také setkala.

Moje mamka je učitelka, a některé děti ji stále ve druhé třídě tykají.

Jako konkrétní případ mohu uvést jednoho chlapce, který s pozdravem "ahoj" přišel na konzultaci (žák, učitel, rodič). Moje maminka ho poprosila, ať se vrátí a zkusí svůj příchod do místnosti poupravit. Žák okamžitě věděl, co řekl špatně a vrátil se s pozdravem "dobrý den".

Moji pozornost však upoutalo, když společně s chlapcem vcházela na konzultaci jeho maminka a na chlapcův pozdrav nereagovala a žádným způsobem ho neopravila.

Tento případ mě velmi zarazil.

Stojím si za názorem, že by děti měly učitelům vždy vykat a měly by k tomuto být i vedeni. 

Zdravím všechny diskutující,

pracuji ve školní družině. Všem učitelů se ve škole vyká, ovšem některé kolegyně vychovatelky a jeden kolega (ano máme vychovatele) si nechávají od dětí tykat. Někdo dokonce zdrobnělinou jména. Já jsem to první rok také zkusila, v dalších letech jsem ale tykání nepřipustila. V naší zemi je zvykem starším lidem vykat a děti by se to měly po vstupu do základní školy učit. Některé tak reagují zcela přirozeně, ovšem jiné jsou pravděpodobně z mateřských škol tykat. Také děti, které navštěvují různé kroužky, jsou zvyklé svým vedoucím tykat - Skaut, Sokol, turistické kroužky a podobně. Tento rok mám prvňáky, blíží se konec listopadu a přestože se vidíme 5x týdně, někdo stále tyká. Ostatní spolužáci, zvyklí vykat, tyto děti již sami opravují. Kdo chce, aby mu děti vykaly, musí je stále, trpělivě a vlídně, opravovat. Oni to totiž nemyslí zle (alespoň ty malé).

Žák: Paní učitelko (paní vychovatelko) ukaž mi to.

Já: Ukažte mi to.

S tímto problémem jsem se také setkala, ale u dětí na druhém stupni a výše. S dětmi na prvním stupni jsem nikdy tento problém neměla. Na tréninkách mně vždy vykají. Když přijdou, tak mi řeknou "Dobrý den" , ale když odchází, tak říkají "Ahoj". Neberu to nějak špatně, protože tak jsou už naučení. 

Ahojky,

ráda bych se také zapojila do této diskuse. Já osobně jsem se nikdy nedostala do situace, ať už na základní či střední škole, kdy bych tykala svému vyučujícímu. Přestože mě na prvním stupni základní školy učila paní učitelka, která byla velmi dobrá kamarádka mé mamky a když u nás byla na návštěvě, tak jsem jí tykala, ve škole mě to nepustilo. I přes náš vztah jsem jí nedokázala zdravit slovy „Ahoj.“

Co se kroužků týče, záleží na domluvě s danými lektory. Když jsem byla na druhém stupni základní školy, pravidelně jsem docházela do ZUŠ Jana Hanuše na výtvarnou výchovu. Paní učitelce, která kroužek vedla, jsem také vykala, i když mi tykání sama několikrát navrhovala. Možná to bylo kvůli zvyku ze základní školy, ale vykání mi přišlo více vhod.

Když jsem v Domě dětí a mládeže jako asistentka na výtvarně-řemeslné dílně, připadám si spíše jako kamarádka. Proto preferuji tykání si s dětmi. Přijde mi, že to mezi námi upevňuje a vytváří bližší vztahy. Přestože jsem do DDM začala docházet o měsíc později, s dětmi jsme se hnedka skamarádili. Netykají si pouze se mnou, ale i s lektorkou kroužku.

Já osobně zastávám ten názor, že ve škole by se měl udržet jakýsi prostor mezi žákem a učitelem tím, že si budou vykat (resp. dítě učiteli). Pokud je řeč o mimoškolních aktivitách, záleží, jaké preference má daný lektor. Z mého pohledu je milejší dětem tykat, přijde mi to celé takové uvolněnější a přátelštější.

Lucka :)

Ahoj, mám na problém asi velice podobný pohled jako většina ostatních, kteří příspěvek komentovaly. Jsem přesvědčená, že ve škole by se mělo vykat. Paní učitelku by měly mít děti určitě rády, ale ne si z ní dělat nejlepší kamarádku. Pořád by se mělo jednat o nějakou formu autority, tudiž určitě vykání. Avšak během volnočasových aktivitit jsem pro tykání. Výjimkou je ZUŠ, což je vlastně taky škola. Já osobně si během tenisových tréninků s dětmi tykám a stejně tak i o hodně let starší trenéři. Panuje tam tak mnohem přátelštější atmosféra a děti se na trénink těší, protože nás berou jako kamarády. Tím spíše nás i pak poslechnou, když jim zadáme nějaké cvičení.