Slovo lídr nás vede k představě jednoho vůdce, který skupinu vede, rozvíjí, stojí jaksi nad skupinou a dohlíží nad jejím fungováním. Po prostudování základní a sekundární literatury si pokládám dvě základní otázky: Neměl by být lídr součástí skupiny? A musí opravdu být lídrem pouze jeden člověk?
Jako nastupující učitel jsem se cítila být připravená co se týká znalostí mých dvou oborů a z hlediska didaktického. Čeho jsem se ovšem bála nejvíce, byla nejen komunikace se žáky, ale zejména to bylo klima školy a zapojení do jakéhosi základního procesu školy. Ocenila jsem potom práci své zavádějící učitelky, která se mnou třídy, jež jsem po ní přebírala, probrala - jaké je jejich složení, jací jsou žáci, jaké ke klima třídy, na jaké úrovni se jednotliví žáci nacházejí. Co se ovšem týkalo ostatních tříd, které ona nevyučovala, byla jsem jaksi hozena do vody, abych se naučila plavat. Ostatní pedagogové mě bez pozdravu míjeli na chodbách, nezajímali se o to, kdo jejich třídy přebírá, co s nimi má v plánu... Bála jsem se potom, že nesplním jejich plán, zavedu třídy v učivu jinam, než by bylo žádoucí, naruším svou neznalostí chod školního roku. Vždyť jak má takto "vržený pedagog" vědět, že v danou hodinu má žák přednést referát, mají se odevzdávat ročníkové práce, při páté hodině jsou třídy pouštěny dříve na oběd...? Dle mého názoru nemůže fungovat pouze jeden lídr. Pedagogický sbor má být fungujícím a spolupracujícím organismem a vůči začínajícímu učiteli by se měli vymezovat jako vůči součásti tohoto organismu. Všichni by mu měli být oporou a vést ho tak, aby se začlenil co nejdříve a nejlépe ku prospěchu jeho i svého. Začínající učitel by měl všechny své spolupracovníky vnímat jako lídry, na které se může obrátit s jakkoliv základním a možná na první pohled hloupě vyznívajícím dotazem.
Samozřejmě, že i takto ideálně vyznívající organismus se nemůže vždy ve všem shodnout a potřebuje vedení, které ve sporných otázkách rozhodne. Z laické definice uvedené na začátku mého příspěvku mi logicky vyplývá, že lídrem tohoto pedagogického sboru by měl být ředitel školy. Je ovšem toto správná definice ředitele? Člověka, který sám neprochází oním procesem učení, zná klima školy pouze ze své kanceláře, nesetkává se s žáky a s problémy denního procesu je seznamován pouze z druhé ruky? Ideálním vedením a lídrem pedagogického sboru je pro mě takový ředitel, který se stále zapojuje do pedagogické praxe, stejně tak jako je stále součástí pedagogického sboru. Ačkoliv by měl mít jakýsi nadhled a všeobecný přehled, nejlépe jej přeci získá přímo u jádra, kde by potenciální problémy mohly vzniknout. V tomto momentě má i začínající učitel možnost vnímat ředitele jako podporu, sobě rovného pedagoga a nikoliv jako nadřazenou nedosažitelnou autoritu.
Posledním bodem, který bych ráda zmínila, je možnost navzájem se od sebe učit a získávat inspiraci. Pro některé dlouhá léta působící pedagogy je tato myšlenka nemyslitelná, protože se cítí být ve své pozici jistí a dostatečně zkušení. Nicméně i mladý nezkušený učitel může být přínosem. Takový učitel má drive, energii, spoustu nevyužitých nápadů a možností. Správný lídr by neměl tento hlas umlčet, ale naopak mu naslouchat.