Způsob hodnocení v NBPTS je bezesporu inspirativní. Než se dostanu k jeho silným a slabým stránkám s ohledem na jeho využití v ČR, dovolila bych si pár poznámek, které mě napadají v obecné rovině.
1. Pedagogika je bezesporu vědou, která má systém vědění, činností, institucí, způsoby ověřování nových poznatků apod., které by měl pedagog do určité míru znát a své znalosti dále rozšiřovat. Ověřování těchto znalostí asi nebývá takovým problémem zejména na začátku učitelské dráhy.
2. Pedagogika je praktickou disciplínou - můžeme říci "řemeslem", které má své postupy, návody (metodiky prevence, práce se třídou ..., didaktiky apod.), jak poznatky prakticky předávat, uvádět v život, zprostředkovávat, učit používat jiné. A právě v hodnocení této praktické dovednosti spatřuji přínos v hodnocení NBPTS.
3. Pedagogika může být i uměním a učitel se může stát umělcem, který kreativně tvoří, hledá nové způsoby, cesty, bortí zaběhlé představy. K tomu je třeba charisma a talent. To je to, co dělá výjimečného učitele výjimečným a co se nedá měřit a objektivně hodnotit. A někdy je otázkou, jak by byli právě tito pedagogičtí umělci hodnoceni v bodě 1 a 2?
Pokud jde o využití hodnocení podle NBPTS v prostředí českého školství vidím přínos v tom, že NBPTS je nestátní nezisková organizace a podobný silný impuls mimo státní správu u nás postrádám. Způsob jejich hodnocení mi trochu připomíná získávání certifikátu např. u psychoterapeutů při absolvování psychoterapeutického výcviku. Uvítala bych, aby takových organizací bylo více, což by umožnilo možnost volby a zabránilo tvorbě monopolu.
Zásadním problém u nás je ujasnit si, co vlastně po učitelích chceme, co se má hodnotit a kdo má hodnotit. A v neposlední řadě je to i otázka motivační. Dobrou motivací u profesního růstu bývá finanční ohodnocení práce. Tedy otázka kolik a zda vůbec se učitelům vyplatí investovat do svého profesního rozvoje, jestli se tím nedostanou po finanční stránce spíše do ztráty.
Jako další problém vidím systém hodnotitelů - u nás je učitelská komunita ve srovnání s USA velmi malá, kde každý zná každého nebo mají alespoň společné známé.
A v neposlední řadě se obávám, aby to nebyla jen další formální záležitost, která by se prokazovala dalším "papírem". U nás vše řešíme novými a novými papíry a některé školy jsou nesmírně kreativní v tom, jak takové "papíry" získat.