Ano, nejdůležitější je osobní vnitřní postoj každého učitele, který se musí změnit. Jak říkáš, že se v praxi se pohybuje spousta učitelů, kteří učí ve stylu pozdní normalizace. Myslel jsem, že jsem poslední generace, která toto prožila na vlastní kůži a když čtu, že se s tím setkáváš i dnes, přejíždí mi mráz po zádech, protože jen na máloco vzpomínám tak nerad jako na svou základní školu. Jenom k tomuto dodám, že žádná reforma toto nemá šanci změnit, pokud nevzejde změna z nitra jedince na základě jím subjektivně pociťované potřeby cosi změnit. Zkrátka to musí vzejít z toho člověka. Pokud to nezačne právě tam, tak se systém sice bude formálně měnit, ale konkrétní učitel, který se takto nereflektuje bude stále cítit větší a větší napětí, protože propast mezi ideálem tak jak je legislativně zakotven a jím samým bude stále větší a větší, což přispěje k častějšímu vyhoření a jiným negativním jevům.