Jednou ze stěžejních rolí školy je výchova jedince, který bude schopen pohybovat se, jednat, pracovat a především spolupracovat v rámci heterogenního kolektivu, jak pracovního, tak v šířeji společensky pojatém, což je pro kvalitní fungování pracovního života i občanské společnosti nepostradatelná dovednost. Proto se mi myšlenka výraznějšího zapojení kolektivu do výchovně-vzdělávacího procesu zdá velmi efektivní a prospěšná, a to i z vlastní zkušenosti vedoucího letního tábora. Tento didaktický přístup by také mohl posloužit k usměrnění silně individualistických tendencí současné společnosti. Bohužel přisuzování významné emancipační i pacifikační role kolektivu je v našem prostředí silně zatíženo nedávnou vládou komunistického režimu. Když jsem se pokoušel myšlenky Přírodní školy o pozitivní výchovně-vzdělávací roli kolektivu tlumočit svému známému, jeho první reakce byla: „To vymysleli někde v severní Koreji, ne?“ Jakousi nedůvěrou v roli kolektivu je prodchnut i svět volnočasových aktivit, kdy většina dětmi navštěvovaných kroužků jsou kroužky individuální (modelářství, gymnastika atd.). Dokonce i svět kolektivních sportů je poznamenám přílišným individualismem, což už i sami sportovci vidí jako problém. Proto si myslím, že širší implementace podobného přístupu by se mohla ze začátku setkat se značnou nedůvěrou společnosti.
Samozřejmě základní podmínkou pro fungování výše zmíněného principu je dobře nastavený kolektiv, u kterého bude skrze moderování učitelem emancipační (pomoc slabším) i pacifikační (usměrňování problémových jedinců) potenciál držen v patřičných mezích, což klade další nároky jak časové, tak organizační a znalostní, na osobu pedagoga. Odměnou za tuto práci budiž pedagogovi větší radost z práce, pokud se sám cítí být součástí kolektivu třídy, i snazší a efektivnější pedagogické působení, pokud i třída uznává pedagoga za součást svého kolektivu. Dobře nastavený kolektiv má podle mě velmi inkluzivní potenciál, který činí pobyt v něm podnětnějším a případně i příjemnějším jak pro žáka (včetně žáka se zdravotním či jiným omezením), tak pro pedagoga.
Ve vztahu k rodičům je důležitým faktorem, zda jsou do aktivit školy/kolektivu třídy též zapojováni. Pokud ano, vidím i zde silný potenciál pro zlepšení komunikace navázané na znalost reálných poměrů jak na straně učitele ve vztahu k rodině, tak na straně rodiny ve vztahu k učiteli a zbytku třídy.