Ve své disertační práci využívám teoretický rámec, který kombinuje přístupy kulturní identity Neslyšících, vizuální gramotnosti, inkluzivního vzdělávání a koncept De’VIA (Deaf View/Image Art).
Klíčovým teoretickým východiskem je kulturní přístup k Neslyšícím, který oproti medicínskému modelu nevnímá neslyšící jako osoby s postižením, ale jako jazykovou a kulturní menšinu se specifickou historií, jazykem a uměleckou tradicí (Koutská, 2014; McIlroy & Storbeck, 2011). Tento přístup je zásadní pro pochopení významu galerijní a muzejní edukace pro neslyšící žáky, neboť právě skrze vizuální umění mohou neslyšící posilovat svou identitu a rozvíjet schopnost sebereflexe a komunikace prostřednictvím výtvarného jazyka (Holcomb, 2013).
Dalším teoretickým konceptem, který práce využívá, je vizuální gramotnost. Pro neslyšící jedince je vizuální komunikace klíčová, neboť jejich hlavním komunikačním prostředkem je znakový jazyk, který je vizuálně-spaciální povahy. Vizuální gramotnost pomáhá nejen v porozumění výtvarnému umění, ale i v rozvoji abstraktního myšlení a kritické reflexe (Vágnerová, 2001; Fulková & Novotná, 2023).
Dále se práce opírá o koncept De’VIA (Deaf View/Image Art), což je specifický umělecký směr reflektující životní zkušenost neslyšících umělců, jejich jazyk, kulturu a vztah k majoritní společnosti (Taylor & Darby, 2003; Holcomb, 2013). Tento koncept poskytuje důležité nástroje pro analýzu výtvarného vyjádření neslyšících žáků a možnost, jak prostřednictvím umělecké tvorby tematizovat jejich zkušenosti a identitu.
Významným aspektem práce je také inkluzivní vzdělávání, které se zabývá zpřístupněním kulturních institucí marginalizovaným skupinám, tedy i neslyšícím dětem (Hajdušková, Fulková & Sehnalíková, 2013; Fulková & Novotná, 2023). V práci se věnuji legislativnímu rámci týkajícímu se kulturních práv Neslyšících a jejich právu na přístup ke kulturním institucím v jejich mateřském jazyce (Daniels, 2010; Redlich, 2003).
Teoretické koncepty, které tento rámec nabízí, zahrnují kulturní identitu Neslyšících, bilingvální vzdělávání, vizuální gramotnost a přístupnost kulturních institucí. Tyto přístupy umožňují hlubší analýzu problematiky výtvarné výchovy neslyšících žáků a formulaci návrhů pro zlepšení jejich edukačních možností v galerijním a muzejním prostředí.
- Koutská, I. (2014). Kulturní přístup k neslyšícím jako jazykové menšině. Speciální pedagogika, 24(3), 45–58.
- McIlroy, G., & Storbeck, C. (2011). Development of Deaf Identity: An Ethnographic Study. American Annals of the Deaf, 156(5), 494–508.
- Taylor, G., & Darby, J. (2003). Deafness in Society. London: Croom Helm.
- Holcomb, T. (2013). Introduction to American Deaf Culture. New York: Oxford University Press.
- Daniels, N. (2010). Cultural Rights and Educational Access for the Deaf Community. Journal of Deaf Studies & Deaf Education, 15(1), 23–37.
- Hajdušková, L., Fulková, M., & Sehnalíková, R. (2013). Metody a strategie galerijní edukace. Praha: PedF UK.
- Vágnerová, M. (2001). Vývojová psychologie: Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.
- Redlich, P. (2003). Kultura a vzdělávání Neslyšících v České republice. Praha: Karolinum.
- Fulková, M., & Novotná, M. (2023). Inkluzivní umělecké vzdělávání a galerie jako prostor pro rozvoj vizuální gramotnosti. Praha: PedF UK.