Poznámky k Eusebiovi z Caesareie

V úvodu ke komentáři na Izaiáše Eusebios tvrdí, že prorocká zvěst se vyjadřuje takovým způsobem, že ji lze interpretovat někdy čistě literně bez alegorizace, jindy zase symbolicky. Připouští, že v témž kontextu se často nacházejí propleteny výrazy míněné literně s výrazy míněnými alegoricky: např. v Iz 11,1 ("vyrazí výhonek z pahýlu Jesse") se "výhonek" chápe v alegorickém smyslu jako Kristus, ale jméno Davidova otce Jesse ve smyslu literním. U Órigena se duchovní smysl připojuje systematicky jako druhá významová rovina k smyslu liternímu, Eusebios rozlišuje proroctví, která se mají chápat pouze literně, od jiných, která se mají chápat pouze alegoricky, a vylučuje právě ono překrývání významových rovin.

Eusebios se osvobodil od požadavku interpretovat celý text Izaiáše kristologicky a mohl se jako historik věnovat také interpretaci historických událostí prorokovy doby. Často se odvolává na jiné knihy Starého zákona a určuje, které historické události v nich zmíněné mají ozvěnu v Izaiášových proroctvích. Texty o asyrské a babylónské invazi vztahuje na války mezi Židy a Římany z křesťanské éry. Toto je typická Eusebiova forma kristologického čtení: Tvrdí, že když Izaiáš hovoří o historických Babyloňanech a Asyřanech, buď je nazývá jménem, nebo je označuje jako "národy ze severu", ale tam, kde toto označení chybí, lze text přenést na římské války, jejichž smyslem prý bylo potrestání Židů za odmítnutí a zabití Krista.

Základní perspektiva podmiňující celkovou perspektivu eusebiovské exegeze je politická a zcela opomíjí individuální rovinu výkladu preferovanou Órigenem (alegorie vztahu Logu a individuální duše). Např. Iz 60,10 ("cizinci zbudují tvé zdi a jejich králové ti poslouží") vztahuje Eusebios na Konstantinovu politiku legitimizace křesťanství, kterou prožívá jako definitivní triumf církve, dědičky zaslíbení Izraele. Dle Simonettiho (s. 118) je v rozvíjení tématu triumfu církve Eusebiův komentář konsistentní jako málokterý další spis tohoto typu.