Periodizace ruských literárních dějin
5. Období sovětské vlády
5.2. Druhá světová válka (Velká vlastenecká) v literatuře
Vpád německých vojsk do Sovětského svazu v roce 1941 a počátek tzv. Velké vlastenecké války znamenal pro Rusy zprvu velkou tragédii. Čistkami zdecimovaná armáda nebyla schopna ubránit svou zem, a tak wehrmacht dospěl poměrně rychle až k Moskvě. Státem řízený průmysl však dokázal relativně pružně zareagovat a dodávat armádě dostatek výzbroje a munice. Situace se začala otáčet a Sověti za cenu ohromných materiálních i lidských ztrát (na ruské straně mluvíme o milionech obětí) Němce vytlačili.
Toto krušné období se silně projevilo i v literární tvorbě. Vznikala pochopitelně mnohá díla silně propagandistická, jejichž úkolem byla motivace vojsk k porážce nepřítele a dělníků a zemědělců v záloze k vyvinutí maximálního úsilí pro zásobování válečné mašinerie. Cíl motivovat umožnil některým dosud perzekuovaným autorům znovu vydávat jejich tvorbu (za mnohé stojí za zmínku třeba Anna Achmatovová). Hrůznou realitu bojů vykreslovali např. autoři jako Viktor Někrasov, nebo Alexandr Tvardovskij. Válka s sebou přinesla i obrodu historických, národních témat (stejné tendence vidíme i v naší literatuře např. u Vladislava Vančury). Historické tématice se věnoval mimo jiných prozaik Alexandr Tolstoj.
Téma Velké vlastenecké války stejně jako u nás nerezonovalo v literatuře jen v průběhu války a bezprostředně po ní. Literatura se k tématu vrací i s odstupem a s jiným náhledem na celou dobu a její okolnosti. Kupříkladu autoři jako Valentin Rasputin a Vasilij Grossman přinášeli na celé téma alternativní pohledy.