Pozorování

-  začínáme je psát v terénu

- zaznamenáváme vše, co je relevantní – i to, o čem soudíme, že si lehce zapamatujeme – neomezená schopnost pamatovat si události v terénu je častý omyl (tj. systematicky vytváříme data). Nejčastěji se jedná o:

• různá vodítka, které nám posléze umožní „vybavit si“, co jsme pozorovali (např. kdo byl přítomen, co bylo řečeno atd.)
• útržky zápisků a zápisky významných slov, slovních spojení či krátkých výpovědí
• chronologie
• dílčí popisy podstatných detailů
• stručné reprezentace konverzací
• dílčí interpretace naše i aktérské
  • je důležité v poznámkách rozlišovat aktérské vědění a reprezentace a naše vlastní
• často se doporučuje zapisovat také naše pocity či smyslové zakoušení pozorovaných situací

-          neustále se k poznámkám vracíme, opakovaně je čteme a „doplňujeme“ komentáři – širšími reflexemi toho, co vlastně bylo pozorováno

• je vhodné opět tyto komentáře nějak rozlišit