Pozorování

1. Zúčastněné pozorování

"Zúčastněné pozorování je způsob získávání dat, kdy se musíme ponořit do cizí společnosti, odstřihnout se od vlastní, uzávorkovat svůj život a být co nejblíž lidem, které zkoumáme, abychom byli svědky toho, jak reagují na různé životní situace."

(Goffman, Erwin 1989. On Fieldwork, Journal of Contemporary Ethnography 18/123: 125)

Klasická metoda kvalitativního výzkumu v antropologii a dalších sociálních vědách:

-          umožňuje sledovat sociální konstrukci fenoménů v každodenní sociální realitě zkoumaných populací

-          umožňuje sledovat sociální procesy a vztahy přímo tam, kde se utváří a přetváří

-          umožňuje porozumět sdíleným významům v pozadí zjevného jednání

-          umožňuje porozumění „pohledu aktérů“

Při této časově náročné metodě se účastníme interakcí, rituálů, událostí, abychom získali kulturní vhled

1.1. Základní principy

Jedná se o kombinaci pozorování a participace, tj. tato metoda si vyžaduje naší zapojení do každodenních aktivit aktérů

-          dle míry zapojení někteří autoři mluví také o nezúčastněném, polozúčastněném a zúčastněném pozorování

• složitost této metody spočívá mimo jiné ve skutečnosti, že výzkumník musí vědomě neustále přijímat metodologické volby, nelze se zde řídit předem připraveným přesným plánem, jedná se o nestrukturovaný přístup, u kterého se řídíme tím, co pozorujeme přímo v terénu

Aktéry sledujeme přímo tam, kde se odehrávají jejich každodenní aktivity, tj. v jejich „přirozeném“ prostředí a v těch kontextech, které pro porozumění jejich životům považujeme za relevantní

-          učíme se tedy, jaké by to bylo být členem daného společenství, žít v daných podmínkách, zakoušet danou zkušenost

-          učíme se zaznamenávat a interpretovat nejenom zjevné, ale hlavně skryté aspekty kultury a společnosti

O všem, co pozorujeme, vedeme detailní terénní poznámky

1.2. Praktické ohledy

Tato metoda v sobě zahrnuje

-          pozorování lidí v jejich prostředí při každodenních aktivitách a interakcích

-          zapojení do každodenního života

-          interakce s lidmi, kteří do zkoumaného terénu vstupují

-          budování vztahů s klíčovými informátory

-          systematické zaznamenávání

1.3. Terénní poznámky

Pro zúčastněný výzkum je klíčový nástroj tzv. terénních poznámek

-          důležitou součástí zúčastněného pozorování je naše volba, jak to, co sledujeme transformovat či přeložit do textové podoby, aby to bylo sdělitelné čtenářům

• je důležité uvědomit si, že terénní poznámky nejsou „objektivní zápisy či popisy skutečnosti“, nelze zapsat vše, co se děje, všechny sdílené významy, všechny motivace, či strukturální vztahy ovlivňující danou pozorovanou situaci
• vždy se jedná o reprezentaci/interpretaci – tj. selektivní redukci a čím více budeme toto reflektovat, tím lépe se naučíme ze zúčastněného pozorování vytěžit maximum

-          dle některých autorů je psaní terénních poznámek nejdůležitějším momentem pro výslednou interpretaci a etnografickou reprezentaci (tj. klíčová rozhodnutí přijímáme během celého procesu pozorování, nikoliv až po jeho ukončení)

Terénní poznámky jsou v zásadě textem zaznamenané dílčí interpretace formulované v úzkém propojení s terénní zkušeností.

-          doporučujeme psát je co možná bezprostředně, nebo alespoň jednou denně, pokud není možné pořizovat je přímo ve sledu pozorovaného dění

1.4. Terénní poznámky - pokračování

-  začínáme je psát v terénu

- zaznamenáváme vše, co je relevantní – i to, o čem soudíme, že si lehce zapamatujeme – neomezená schopnost pamatovat si události v terénu je častý omyl (tj. systematicky vytváříme data). Nejčastěji se jedná o:

• různá vodítka, které nám posléze umožní „vybavit si“, co jsme pozorovali (např. kdo byl přítomen, co bylo řečeno atd.)
• útržky zápisků a zápisky významných slov, slovních spojení či krátkých výpovědí
• chronologie
• dílčí popisy podstatných detailů
• stručné reprezentace konverzací
• dílčí interpretace naše i aktérské
  • je důležité v poznámkách rozlišovat aktérské vědění a reprezentace a naše vlastní
• často se doporučuje zapisovat také naše pocity či smyslové zakoušení pozorovaných situací

-          neustále se k poznámkám vracíme, opakovaně je čteme a „doplňujeme“ komentáři – širšími reflexemi toho, co vlastně bylo pozorováno

• je vhodné opět tyto komentáře nějak rozlišit