Úkol 9

Jan Hanč: Sešity [1959–1962], in J. H., Události [smz. 1976]. Praha: Československý spisovatel, 1991, s. 65–232; též Praha: Torst, 1995, s. 179–339; též Praha: Torst, 2016, s. 197–345

1. Cecylie píše, že Hančův mluvčí si je vědom svých nedostatků. Shoduje se tato sebereflexe s tím, jak vnímáme jeho limity my, čtenáři? Jinými slovy: jak je to v textu „uděláno“? Co způsobuje, že si tu snad uvědomujeme nějaké nedostatky? (A srovnejme si to současně s tím, že pisatelka pojmenovává určitou Hančovu polohu jako „nadměrnou samolibost“.)

2. V jakém smyslu můžeme nad Hančovými texty akceptovat výraz „spontánní“, jejž Cecylie spojuje s „formou sdělení i s námětem“? (Neposuzujme prosím, zda je výraz adekvátní, nýbrž co to znamená, když jej použijeme.)

3. Z Karolínina výkladu myslím vyplývá, že parametry „deníkovosti“ lze vymezit jen několika vnějšími rysy a že Hančovo psaní se jim spíše vzpírá. Je vůbec produktivní o deníku ve spojitosti s Hančem hovořit? (Otázka nemá být sugestivní.)

4. Karolína se v odstavci na začátku třetí strany svého pojednání zastavuje u Hančovy autoreferenční operace, která spojuje zakončení jeho sešitů 3 a 4 (ve vydání z roku 2016 na s. 237 a 254). V jakém ze zde naznačených směrů výkladu byste se vydali?

Zvolte si dle svého výběru jednu z otázek, vypracujte odpověď (cca 800 znaků s mezerami) a vložte do 12. 12. (do 12:00) jako „Úkol 9 – vaše příjmení“ do moodle. (Nezapomínejte prosím na vnější úpravu dokumentu, vizte první prezentaci.)