Úkol 6

Egon Bondy: Totální realismus [1950], in E. B., Básnické spisy I. 1947–1963. Praha: Argo, 2014, s. 71–113

Josef Kainar: Veliká láska, Praha: Československý spisovatel, 1950, 100 stran

1. V textu o Bondym hovoří Marie Zoe s odkazem na práci G. Zandové o polemickém aspektu Bondyho sbírky vzhledem k realismu „socialistickému“. V jakém smyslu bychom tuto polemičnost mohli chápat?
2. Dojem „nebásnickosti“ se nad Bondyho sbírkou dostaví zřejmě u každého čtenáře a referáty Anny a Marie Zoe to také ukazují. Přesto se odhodlávám k námitce a tvrdím, že Bondy na básnické prostředky nerezignuje tak frontálně, jak by se mohlo zdát, jen s nimi pracuje jinak než dobové spirituální (Halas, Zahradníček, Holan), civilistní (Kolář, Hauková), surrealistické (Hynek, Němeček, Effenberger) nebo služebné (tištěná produkce první poloviny padesátých let) poetiky. Shledáváte na této námitce něco substanciálního (co?), anebo byste ji smetli se stolu (proč?)?
3. Je něco (kromě odvozenosti verše ražby V. Majakovského), co byste v Kainarově sbírce shledali jako umělecky aktuální?
4. Kainarův mluvčí je vesměs stylizován jako zástupce kolektivu. Pokuste se toto společenství na základě literárněfiktivních „dat“ Veliké lásky charakterizovat.

Zvolte si dle svého výběru jednu z otázek, vypracujte odpověď (cca 800 znaků s mezerami) a vložte do 14. 11. (do 12:00) jako „Úkol 6 – vaše příjmení“ do moodle. (Nezapomínejte prosím na vnější úpravu dokumentu, vizte první prezentaci).