Osnova sekce

    • Pozor, po společné dohodě se do odvolání posouvá začátek distanční přednášky na 9:30.

      Požadavkem ke zkoušce je (kromě znalosti látky v rozsahu výkladu) také četba vybraného článku nebo části knihy z oblasti filosofie logiky.

      Probráno: filosofie logiky - její povaha, náplň a účel, postup a metoda výkladu; čeho se logika týká (myšlení/skutečnost/jazyk), rozebráno na příkladu zákona sporu; základní objekt logiky - výrok; různá chápání výroku - propozice, větný typ, větný výskyt, (promluva); struktura výroku - subjekt-predikátová vs. funkční chápání výroků, rozdíl v pojetí relací.

    • Probráno: z hlediska logiky podstatné části výroků - singulární výrazy, obecné výrazy, sloveso být, synkategorematické výrazy; singulární výrazy - vlastní jména a určité popisy; problémy s logickou analýzou singulárních výrazů - Russellova kontextuální eliminace určitých popisů, Fregovo rozlišení smyslu a významu výrazu; koncepce vlastního jména jakožto pouze denotujícího vs. jakožto nositele smyslu/spojeného s určitým(i) popisem(y); minimalistická teorie vlastních jmen; Searlova teorie svazků; Kripkovo pojetí vlastních jmen jako pevných znaků; truth value gaps; meinongovské universum - volné (free) logiky;    začátek výkladu o obecných výrazech - problém uchopení obecnin; Platónova vs. Aristotelova koncepce obecnin; spor o povahu obecnin - pojetí nominalismu a konceptualismu.

    • Probráno: realistické chápání povahy obecnin, argumenty proti realismu - Platón (nepřístupnost lidskému poznání, "argument třetího muže"); konceptualismus, realismus a nominalismus v současné logice; množiny jako náhrada obecnin a problémy s tím spojené; Fregovo pojetí pojmu jakožto nenasycené funkce; extenze a intenze, extenzionální a intenzionální kontexty; Quinův "mýtus muzea"; sloveso být ve funkci logické spony - Fregovo pojetí predikovatelnosti, jeho kritika množinového přístupu; specifický charakter relace "býti prvkem"

    • Probráno: Spona užitá k vypovídání pojmu o pojmu ("Velryby je savec"), kvantifikátory chápané jako druhořádové pojmy, extenzionální a intenzionální chápání; IDENTITA - numerická identita - relace mezi jmény/fregovskými smysly/individui?, russellovský přístup "existuje právě jedno individuum které..."; Leibnizův zákon identity, nerozlišitelnost identických + identita nerozlišitelných, je identita nerozlišitelných logicky nutná?; prvořádová logika s identitou a bez identity, axiomy identity, absolutní vs. relativní identita; identita individua v čase ("nelze vstoupit dvakrát od téže řeky"), pojem substance, esenciální vlastnosti, individuum jako souhrn postupných stavů; EXISTENCE - existence jako vlastnost individua vs. jako druhořádová vlastnost pojmu (ontologický důkaz X Kant, Frege, klasická logika); univerzum jako souhrn existujících objektů - problémy: kritérium zahrnutí do univerza se zdá být prvořádové, tvrzení existence v případě užití vlastního jména ("Julius Caesar existuje"), výpovědi o neexistujících a fiktivních objektech, volitelnost univerza.

    • Probráno: "univerzální" univerzum vs. dílčí univerza, volitelnost univerza, Quine - ontologický závazek, kvantifikátory jako relativizované operátory; kvantifikace přes rozsah subjektového pojmu - Wittgensteinova námitka, středověké pojetí; středověká nauka o supozici jako přesněji vymezující rozsah kvantifikace přes subjektový pojem; transcendentálie

      Synkategorematické výrazy a jejich formalizace - vymezení, pojem logické formy, "logické výrazy", kritéria (vyjadřují logickou formu, topic-neutrality, invariance); přirozený vs. formalizovaný vs. formální jazyk; extenzionální vs. intenzionální spojky a operátory; adekvátní množina logických spojek (Peircova šipka, Shefferův funktor); problém s formalizací kondicionálů pomoci materiální implikace - "paradoxy" materiální implikace, striktní implikace.

    • Opakování: distinkce Sinn/Bedeutung, extenze/intenze; extenzionální a intenzionální kontext, příklady

      Probráno: "překlad" vět přirozeného jazyka do formalizovaného jazyka jako hledání logické formy, logické konstanty klasické logiky (pokračování) - konjunkce; kvantifikátory - problém otevřených formulí, substituční a předmětné chápání kvantifikace (Tarského pojem splňování); negace a "neurčité termíny";

      Definice - intuitivní pojem definice (spojení s tradičním pojmem intenze pojmu); důležité distinkce  - reálná/nominální definice, stipulativní/deskriptivní definice

    • Probráno: Definice (pokračování) - distinkce extenzionální/intenzionální, explicitní/implicitní; klasická definice per genus proximum et differentiam specificam; kontextuální, teoretická, operativní, rekurzivní, persuasivní, zpřesňující, legální definice; problémy a chyby spojené s definováním (definice extenzionálně neadekvátní, kruhem, obskurní, záporná, intenzionálně neadekvátní,...) - problémy se zpřesňujícími definicemi, diskuse o implicitních definicích (Frege vs. Hilbert, interpretace Gödelovy věty, spojka "tonk").

      Úvod ke kapitole Pravdivost, možní "nositelé pravdivosti" (truth-bearers).

    • Probráno: kritéria pravdivosti vs. definice podstaty pravdy; Frege: pravdivost je natolik základní, že ji nelze definovat; tradiční intuitivní chápání pravdy jako odpovídání výroku skutečnosti (Aristotelova klasická definice "Pravdou je říci o něčem, co je, že to je..."; veritas est adaequatio rei et intellectus - adekvační teorie pravdy) - korespondenční teorie pravdy: kongruenční verze (strukturální izomorfismus), logický atomismus (Wittenstein, Russell); námitky proti faktu jakožto truth-makeru - Quine (fakta promítáme z výroků), s jakými fakty korespondují matematické, etické, modální atd. výroky?, problém logického atomismu s intenzionálními kontexty; volnější forma korespondence (Austin - deskriptivní a demonstrativní konvence); Tarského sémantická definice pravdy - T-schéma, problém sémanticky uzavřených jazyků - definovatelnost pouze relativizovaného predikátu "pravdivý-v-objektovém-jazyce", pojem metajazyka, pojem splňování, formální rekurzivní definice splňování formule nekonečnou posloupností, definice pravdivosti; koherenční teorie pravdy: přesvědčení je pravdivé, když "ladí" s ostatními přesvědčeními, pojem koherenční množiny přesvědčení, problémy s jejím vymezením; námitky proti koherenční teorii; pragmatická teorie pravdy: pravdivost jako užitečnost, praktičnost; W. James; námitky proti pragmatické teorii. 

    • Probráno: Quine - kombinace koherenčního a pragmatického přístupu - četba úryvku; konsenzuální teorie pravdy (C. S. Peirce), etické pravdy, zpochybnění možnosti konsenzu - T. Kuhn: Struktura vědeckých revolucí - pojem paradigmatu; minimalistická a deflační teorie pravdy; pravdivost jako nedefinovatelná - Frege, Davidson.

      Nutná pravdivost: Kantova terminologie (apriorní X aposteriorní, analytické X syntetické soudy), Jak jsou možné syntetické soudy a priori?: tradiční přístup (Platón, Aristotelés - úryvek); pojem indukce vs. dedukce; empirismus, Hume; Kant (úryvek); J. S. Mill; analytická filosofie (např. Ayer, Wittgenstein - úryvek), změna definice analytického výroku.

    • Probráno: Quine - konvence jsou zjišťovány empiricky, rozdíl mezi analytickými a syntetickými větami není dostatečně jasný, tedy není nosný; Kripke - nutné věty a posteriori a nahodilé věty a priori; vztah mezi analytickými, nutnými a apriorními pravdami; shrnutí problematiky nutných pravd; Pravdivost modálních výroků: terminologie (nutné, nahodilé, možné; logické pravdy, analytické pravdy); sémantika možných světů - Carnap - úplné popisy stavů věcí (maximální konzistentní množiny atomických výroků a negací atomických výroků), problém s pravdivostní "závislostí" atomických výroků; Kripke - možné světy jako způsob mluvení o modalitách, relace dosažitelnosti; D. Lewis - "modální realismus", pojem counterparta; posibilismus vs. aktualismus; neextenzionální pravdivost kontrafaktuálních kondicionálů, zákonů, přičítání dispozičních vlastností; pojem "blízkého možného světa" - Lewis, Stalnaker; 

      Paradoxy: vymezení paradoxu, některé typy paradoxů relevantní pro logické a matematické diskuse - sémantické paradoxy (lháře, holiče, Grellingův), paradoxy teorie množin (Russellův, Cantorův), paradoxy neostrého predikátu (sorites, holohlavého muže, barevné škály), paradoxy kontinua a pohybu - Zenónovy aporie (Achilles a želva, letící šíp); "řešení" (blokování) paradoxů, žádoucí vlastnosti; Achilles a želva - součet nekonečné řady, pojem potenciálního a aktuálního nekonečna; letící šíp - čas se neskládá z okamžiků bez trvání.

    • Probráno: "Řešení" paradoxů - dokončení: paradoxy sorites - fuzzy logika; paradoxy teorie množin - pojem vlastní třídy (GB), kumulativní hierarchie (ZF); paradox lháře - možno formulovat v jazycích, kde 1) platí logické zákony, 2) obsahují predikát 'pravdivý', 3) jsou schopny pojmenovat své vlastní výrazy - je potřeba upravit některý z těchto bodů; zakázání autoreference X paradox lze přeformulovat i bez jejího užití; odmítnutí bivalence X věta Tato věta není pravdivá je paradoxní i při dalších pravdivostních hodnotách; Russell - teorie typů - propozice řádu n;  Tarski - hierarchie jazyků, pouze predikát 'pravdivý-v-jazyku-O'; parakonzistentní logiky - paradox není devastující. "Paradoxy" - Skolemův paradox - teorie množin má spočetný model; Bolzanovy "paradoxy" nekonečna, Humeův princip; diagonální argument.

      Logické vyplývání: intuitivně - kdy považujeme konkrétní úsudek za platný a kdy za logicky platný; materiálně a formálně platný úsudek, enthyméma, "sound" úsudek; vymezení pomocí platnosti pro každé dosazení - Bolzano, Tarski, problém s jejich definicí; otázka relevance - Aristotelova sylogistika, relevanční logiky; syntaktické vymezení vyplývání, otázka korektnosti a úplnosti. Motivace alternativních logických systémů; otázka možnosti jejich porovnání.