Osnova sekce

  • Anotace:

    K nejstarším oborům kulturní antropologie patří výzkum příbuzenství jako integračního principu všech typů společností. Na jeho základě vznikly všechny typy malých skupin, včetně rodiny, jejíž evropská forma je mylně považovaná za univerzální. Předmět seznamuje nejen s pojetím rodiny a rodinných rolí v různých kulturách světa, nýbrž zasazuje tuto problematiku i do širšího rámce studií příbuzenských systémů. Zkoumá rovněž to, jakou funkci mohou příbuzenské systémy získávat v různých typech společností. Z antropologické a sociologické perspektivy nahlíží předmět nejen na elementární pojmy, které si typicky spojujeme s termínem rodina v českém prostředí, nýbrž i na takové projevy sociality, o jejichž společenský status se vedou spory ve veřejném (a koneckonců i soukromém) prostoru.

    Cíl: 

    Studující se seznámí se základní terminologií, kterou používá antropologie v oblasti studia příbuzenství a rodiny, dále s vývojem rodiny v evropských dějinách a seznámí se s odlišnostmi rodin v různých kulturách.

    Atestace:  zápočet

    Podmínky atestace:

    • Docházka – max. 2 absence
    • Prezentace připravená ve skupině k danému tématu o rozsahu 20 minut zakončená otázkou do diskuse
    • Otázky pravidelně odevzdávané každou skupinou v hodinách cvičení

     

    Povinná literatura:

    ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál. 2008.

    GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii : historicko-antropologická esej. Praha, 2006. 

    HORSKÝ, J.; SELIGOVÁ, M., Rodina našich předků. Praha, 1997.

    MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha, 2003. 

    MOŽNÝ, I. 2011. Rodina a společnost. Praha: SLON. 

    MURPHY, R. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha, 2006.

    Doporučená literatura a studijní pomůcky:

    BOLOGNE, J. C. Svatby : dějiny svatebních obřadů na Západě. Praha, 1997. 

    HORSKÁ, P.; KUČERA, M.; MAUR, E.; STLOUKAL, M. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha, 1990. 

    MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha, 2003.