Osnova sekce

◄Téma 1 - Přehled teorií nedemokratických systémů - totalitarismus I.
►Téma 3 - Přehled teorií nedemokratických systémů - totalitarismus III.
  • Během 20. let se výrazy „totalita“ a „totalitní“ dostaly z italské politologické terminologie do anglického pojmosloví a  do politických diskusí západní Evropy; významnou  úlohu v této souvislosti sehrával badatel Luigi Sturzo  a  jeho  publikace  Italy and Fascismo (uveřejněná v roce 1926). Termín „totalitní“, „totalitarismus“ jako politický pojem ve 30. letech používali levicové politikové a publicisté (zvláště trockisté) pro kritiku bývalého Sovětského svazu, i když  nikdo z nich  nevytvořil specifickou protisovětskou teorii totalitarismu tenkrát ani později. Termín „totalitní“ používali v počátcích hnutí i němečtí nacionální socialisté (ve stejném  smyslu jako italští fašisté), ale později jej opustili; například v nacistickém Německu často používaný termín „totální“ a “totální válka“ měly zcela odlišný význam.

    Na příkladech různých nedemokratických  režimů (například frankismu), Juan Linz analyzuje zvláštní  typ  režimu,  který  nenaplňuje  definiční  znaky  totalitarismu, ale současně také není demokracií, tzv. autoritářský režim. Autoritativní režimy na rozdíl od totalitárních se vyznačují alespoň částečně politickou pluralitou, nemají rozvinutou  legitimizační ideologii  a neusilují o politickou mobilizaci obyvatel. V autoritativních režimech různé společenské skupiny, korporace a instituce (církev, podnikatelské skupiny, regionální reprezentace, armáda, politické strany, odbory, atd.) mohou do určité míry uplatňovat své zájmy a jejich představitelé se mohou stát součásti politické elity, přičemž podmínkou je alespoň formální loajalita vůči režimu a do jisté míry také politická opozice (semiopozice). Autoritativní režimy lze rozdělit do těchto podskupin:

    1. Pretotalitní autoritativní režimy (SSSR v době NEPu, případně některé země evropského středovýchodu krátce po druhé světové válce.) Režimy, u kterých Linzova  tři kritéria totalitarismu nejsou zcela naplněna či jejich naplnění se jen blíží. Linz pro období „48-53“ používá termín kvazitotalitní režim, který převzal od Gordona Skillinga.

    2. Postotalitární autoritativní režimy, které Linz ztotožňuje s východoevropskými zeměmi od poloviny padesátých let, ve kterých neexistuje žádná pluralita, ale ideologizace a politická mobilizace uvadají.
    3. Postkoloniální autoriativní režimy, tj. režimy vzniklé v boji za nezávislost, tj. bývalé kolonie v Africe.Tyto režimy se vyznačovaly velkou snahou o politickou mobilizaci obyvatelstva; mobilizační strana má privilegované postavení, ale na rozdíl od totalitárních režimů není vládnoucí stranou..
    4.Rasové a etnické „demokracie“. (Jihoafrická republika do roku 1993.)
    Povinná literatura: Luigi Sturzo (slovníkové heslo)
    Doporučená literatura: Pavla Jedličková, Frankismus a Totalitarismus
    Otázky a další náměty ke studiu:
    1)Pokuste se vyjmenovat alespoň pět současných nedemokratických režimů a vyjmenovat jejich autoritativní či případně totalitární rysy.
    2)Co bylo podstatou apartheidu v Jihoafrické republice a jak probíhala jeho likvidace?
◄Téma 1 - Přehled teorií nedemokratických systémů - totalitarismus I.
►Téma 3 - Přehled teorií nedemokratických systémů - totalitarismus III.