Osnova sekce

    • Úkol č. 6 Intencionalita počitku

      Merleau-Ponty kritizuje idealistickou myšlenku, že by předměty měly být přítomné teprve díky vědomí udílejícímu smysl těmto předmětům, tj. díky vnášení formy do chaotické změti počitků. Říká proto, proti Husserlovi, Kantovi aj., že místo aby byly protikladem formy, jsou počitky spíše naopak těhotné, „obtěžkané formou“ (Čapek, s. 77), nebo také, že počitky už jsou samy sebou „intencionální“ (s. 267). Co potom znamená, když píše, že počitek „není vpádem smyslově vnímatelného“ předmětu „do toho, kdo pociťuje“ (s. 268) a že smysly vnímatelný předmět „mi vrací, co jsem mu půjčil“ (s. 268)?