Osnova sekce

    • OTÁZKY KE TŘEM POJEDNÁNÍM
      (Určitý průvodce ke čtení, nebude zkoušeno až tak podrobně)

      Ad I

      - Rozdíl mezi dvěma Předmluvami?
      - Z jakých pojednání se soubor skládá? O čem jednotlivá jsou, o čí sexualitě?
      - Proč se začíná vlastně patologickou dospělou sexualitou?, jaký je její vztah ostatním dvěma sexualitám?
      - Dva druhy pudů, které?
      - Dva druhy úchylek, podle čeho; uvedeny první 2 složky pudu; později 4 (v I, 5. Dílčí pudy a erogenní oblasti); které složky později?
      - Inverze (homosexualita, zde zmíněna téměř výhradně mužská): teoretický patos kapitoly (co chce F. říct, považuje inverzi za něco daného? Viz partii „Závěr“ této kapitoly se slovem „sletován“); F-vo použití „degenerace“: je pro nebo proti; jeho zacházení s „bisexualitou“?
      - poznámka č. 10: mini-kazuistika homosexuála s mladším partnerem založená na identifikaci, vlastně dvojité (obrázek k tomu v Pudu u Freuda, s. 35), do opakování situace s matkou.
      - Perverze: definovány dvěma způsoby; orální a anální oblast jako anatomické přestoupení mimo genitální oblast, ale vedle toho ještě zvláštní pudy, ne tak erogenní, ne tak spojené se zónami, přinášející spíše celý objekt a existující v pasivní a aktivní verzi;
      - Byl by sexuální akt uskutečněný v obalení igelitem, se zavázanýma očima, pouze jen pomocí genitálních orgánů, perverzní nebo normální?
      - Bariéry, odpory („duševní mocnosti“) proti perverzím, které libido přemáhá; proč čím podivnější perverze, tím větší kus duševní práce?
      - Rozdíl mezi neurózou a perverzí; pojem vytěsnění; co znamená, že neuróza je negativem perverze?; omluva „perverzního“ sklonu u neurózy pojmem „kolaterálních“ ramen;
      - Co se myslí „infantilismem sexuálnosti“?


      Ad II

      - Sexuálnost dítěte: infantilní amnézie na ni; vztah infantilní amnézie a pozdější hysterické amnézie;
      - Bariéry, zábrany; reagování na ně cestou sublimace a reaktivních výtvorů; nejde o vytěsnění, ale o jiný postup; nápověda, jež zde u F. není: reaktivní výtvor = sémantický opak: třeba místo špinění přehnaná čistotnost; sublimace = místo špinění malování plátna; vytěsnění = nepřipuštění do vědomí nebo zahnání z něj přání špinit;
      - Dumlání: autoerotické; přežívá nějak u dospělého? Když se připojí vytěsnění, jak zasáhne tělesnou funkci jíst?
      - Záhada uspokojení, slasti: podráždění se odstraní dalším podrážděním (když člověka škrábou záda, tak se tam poškrábe); stěhování zón po těle, každé místo může být erogenní;
      - Anální oblast: sexualita opět přimknuta k tělesné funkci; hovínko už ve funkci „dárku“;
      - Je pro F. onanie jen v období puberty?; co může v dětství zastupovat nezralou ejakulaci, poluci?
      - Určitý závěr: dítě = polymorfně perverzní založení;
      - Návrat „dílčích pudů“ (bylo už v I, 5.): dva druhy sexuálních pudů, ty erogenní, s vyhraněnou zónou (orální, anální) + ty se slabou zónou a silným vnějším objektem (osobou): zírání (voyeurismus – exhibicionismus), krutost (sadismus – masochismus);
      - Dětské zkoumání sexuality: nahrazuje zde s kastračním komplexem a záviděním penisu nepřítomné probrání oidipského komplexu a falického období;
      - Návrat dumlání a ovládání konečníku už jako vývojové fáze, organizace: orální, kanibalistická (dostat do sebe, inkorporovat, později identifikovat) a sadisticko-anální (dostat ze sebe, ale i zmocnit se, držet nebo sbírat); „cizí objekt“, osoba (viz výše funkce hovínka jako dárku); zde už určité sloučení erogenního pudu s tím „objektním“, ambivalentním;
      - Dvoufázová volba objektu (osoby): vlastně vstup do Oidipa, zákaz incestu, latence, v pubertě reaktivace Oidipa, ale volba jiného objektu než rodičovského; smyslný proud v dětským objektům v latenci na něžný (mám mámu dál rád);
      - Zdroje dětské sexuality: sexuální vzrušení jako doprovod tématicky non-sexuálních zážitků: mechanického otřásání, sportu, školní situace, intelektuální práce; vzájemné přechody (dáno už výše u „dumlání“, že při vytěsnění jeho slasti poruchy s jídlem): sexuální porucha zasáhne tělesnou funkci, ale ve zdraví zas možnost sublimace: sexuální téma přejde v úspěšnou non-sexuální činnost (viz výše příklad s malbou, třeba Jackson Pollock, jako sublimací análního špinění).


      Ad III

      - Puberta zde jako dosažení pohlavní zralosti a vstup do dospělého sexuálního života;
      - Primát genitální oblasti: primáty určité byly v pregenitálních organizacích (orální, anální, o falické F. mluví zde málo), nyní podřízeno zóně genitálu + nutno najít objekt, osobu (F-vi mužští pacienti často impotentní k milovaným zbožňovaným osobám, něžný proud, ale spali s nízko postaveným ženami nebo prostitutkami, smyslný proud);
      - Nejprve probírán smyslný proud: „předběžná slast“ to drží v chodu, aby došlo penetraci a ejakulaci, nesmí jí být moc, aby se „perverzně“ nezůstalo třeba jen u koukání, sahání, líbání;
      - Vsuvka, závorka k „chemii“ sexuálního vzrušení: snaha zachovat dualitu pudů, těch sexuálních (libido) vs. non-sexuálních (vstupovalo se do textu s tím, že libido vs. „hlad“, sebezáchovný pud);
      - Nová teorie libida (vsuvka do původního spisu po napsání „K uvedení narcismu“): libido nejprve jáské, pak přechodem na objekty objektní; ale „chemie“ drží dualitu pudů, proti Jungovi, u něhož libido = životní energie vůbec;
      - Diferenciace muže a ženy: zastupuje uvedení falické fáze; genitální fáze následuje až v pubertě, po latenci;
      - Nacházení objektu: to už se probírá vývoj něžného proudu, byť jak zde hraje tělesný kontakt;
      - Silný sexuální pud jako podmínka pro „etické a psychické výkony“ v dospělosti (nejen pro sex);
      - Překonání Oidipa, odpoutání se od rodičů;
      - F. pomlouvá ženy a mužům fandí: mohou si nalézt víc než jeden typ ženy, podle různých raných sexuálních zážitků (tzv. opěrná volba); ženy považuje za milující narcistně;

      Ad Souhrn
      (je výborný)

      - 3 vyústění psychosexuálního vývoje v dospělosti: zesílení původního založení = perverze; při silném vytěsnění = místo perverze neuróza; při sublimacích a reaktivních výtvorech = relativně normální, získání určitého „charakteru“ (existuje např. i pojem „anální charakter“, se spořivostí či lakotností, svéhlavostí a pořádkumilovností).