1.lekce: Postura - držení těla, svaly fázické a posturální, základní názvosloví hybnosti svalů

Držení těla  a postura

Držení  těla (individuálně optimální) je jedním z hlavních ukazatelů stavu organismu. Do držení těla se vedle proporcionality (délka končetin, výška, hmotnost, poloha těžiště, množství svalové hmoty apod.) promítá svalová rovnováha či nerovnováha, patologické stavy uvnitř organismu a momentální i dlouhodobá duševní kondice. Sebevědomý, zdravý a dobře naladěný člověk se zpravidla projevuje vzpřímeným držením těla. Naopak člověka v depresi či jen skleslé náladě, nešťastného, neochotného komunikovat, ve strachu a úzkosti či s bolestmi břicha, nebo kterému je zima, poznáme podle schoulené postavy.

K diagnostice pohybového aparátu vzniklo mnoho metod. Mezi ty původní patří: podle Matthiase (stoj- předpažit po dobu 30s), podle Jaroše a Lomníčka, podle Kleina a Thomase apod. Diagnostika metodou DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace) podle prof. Koláře vychází z vývojové kineziologie a hodnotí zapojení segmentů ve vývojových polohách.

Posturu chápeme jako aktivní držení segmentů těla proti působení zevních sil, z nichž největší význam má síla tíhová. Postura je základní podmínkou pohybu. Z ní vše vychází. Nejedná se pouze o držení těla při vzpřímeném stoji, ale o držení těla při jakémkoliv pohybu v leže na zádech, břiše, sedě apod.

Mezi posturální funkce řadíme:

-        Posturální stabilitu

-        Posturální stabilizaci

-        Posturální reaktibilitu

Při posturální stabilitě jde o kontinuální zaujímání stálé polohy, neboť každá statická poloha obsahuje děje dynamické. Schopnost zajistit držení těla takové, aby nedošlo k nezamýšleným pohybům, či pádu lze nazývat posturální stabilitou. Pokud dochází k poruše posturální stability (např. při stoji je tělo vychýleno mimo svou opěrnou bázi), tak musí svaly a ligamenty pracovat více a dochází k jejich přetížení (hypertonii). Následkem jsou bolesti až deformity, na jejichž odstranění je třeba více energie, nežli na nácvik správného držení těla při stoji a následně různých pohybech.

Posturální stabilizace je aktivní svalové držení segmentů těla proti působení zevních sil. Bez koordinované svalové aktivity by se naše kostra zhroutila. Posturální stabilizace je součást i pohybů horních a dolních končetin, nejen vzpřímeného držení těla.

Posturální reaktibilita  

Žádný cílený pohyb nelze provést bez  úponové stabilizace svalu – tedy tuhosti kloubního segmentu v úponové oblasti svalu. Nelze například povést flexi v kyčelním kloubu (přednožení dolní končetiny v stoji), aniž bychom zpevnili páteř, břicho včetně zapojení bránice, pánevního dna, jež regulují nitrobřišní tlak a zapojení flexorů kyčelního kloubu (iliopsoas, m.rectus femoris a m.sartorius).

Pro vykonání správného pohybu horní a dolní končetiny v jakékoliv poloze těla (leh, sed, klek, dřep, vzpor, stoj…), je třeba, aby došlo k aktivaci bránice, pánevního dna, břišních a zádových svalů. Aktivita svalů, jež segment zpevňují, generuje aktivitu dalších a dalších svalů. Dochází k řetězení reakcí a ke zpevňování všech potřebných segmentů. Reaktivní stabilizační funkce probíhají automaticky  a mimovolně, naproti cílenému vědomému pohybu. Při špatném nastavení tedy může postupně docházet ke vzniku obtíží. 

Svaly a jejich důležité funkce

Na kosterní aparát, který je základním opěrným mechanismem, se upíná hybný svalový aparát. Ten je řízen CNS (centrální nervovou soustavou). Budeme se zabývat kosterními příčně pruhovanými svaly, jež na rozdíl od hladkých mimovolných svalů můžeme vůlí ovlivnit.

Motorická jednotka je základní funkční svalovou jednotkou. Je tvořena svalovým vláknem a to je inervováno motorickým neuronem. Podle typu motoneuronu rozlišujeme dva základní typy svalových vláken.

Tonická svalová vlákna

Červeně zabarvená, pomaleji se aktivují ale i pomaleji unavují, převládá v nich částečný svalový tonus i v klidu. Při nečinnosti, ale i nadměrné činnosti mají tendenci se zkracovat. Záměrně se je snažíme protahovat. Zajišťují držení těla – posturu a jsou tak nazývány posturálními svaly.

Patří sem především:

bederní vzpřimovače páteře, čtyřhranný sval bederní, bedrokyčlostehenní sval, flexory a abduktory stehna, flexory kolene, trojhlavý sval lýtkový, šíjové vzpřimovače, prsní sval velký a malý, zdvihač lopatky, horní vlákna trapézového svalu..

Tonická vlákna (obvykle vlákna pomalá červená):

• zajišťují stabilitu, fixaci těla při pohybu, držení těla v prostoru
• jsou uložena hlouběji
• jsou přizpůsobeny k posturální funkci
• jsou odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži
• mají tendenci ke zvyšování klidového napětí
• tendenci ke zkracování, zbytnění až ztuhnutí
• snadno, často až nadměrně se zapojují do pohybových stereotypů a nahrazují práci oslabených svalů

Fázická svalová vlákna

Jsou světlá, rychle se kontrahují, ale i rychle unavují, mají horší regenerační schopnosti a nízké klidové napětí, proto při nečinnosti nebo nevhodné činnosti dochází k jejich ochabování. Záměrně se je snažíme aktivovat.

Patří sem především:

Adduktory stehna, přední sval holenní, hýžďové svaly, břišní svaly, hluboké flexory krku, hrudní část vzpřimovačů páteře, pilovitý sval, dolní fixátory lopatek –rombické a střední a dolní trapézové svaly, horní část širokého svalu zádového apod.

Fázická vlákna (obvykle rychlá bíla vlákna):

• slouží k provedení pohybu
• jsou uložena blíže povrchu těla
• jsou snadno unavitelné
• mají nižší klidové napětí, které vede k oslabení
• je nutné je posilovat
• nadměrně zvětšují klidovou délku obtížněji se zapojují do pohybových vzorců

Hybnost svalů – důležité pojmy

Flexe – (ohnutí) – zmenšení úhlu mezi kostmi vybraného kloubu

Extense – (natažení) – zvětšení úhlu mezi kostmi vybraného kloubu

Abdukce – (odtažení) – oddálení kosti od střední roviny

Addukce – (přitažení) – přiblížení kosti ke střední rovině

Rotace – (otáčení) – pohyb kolem podélné osy

Cirkumdukce (kroužení) – složený pohyb

Anteverze – sklon dopředu (například anteverze – naklopení pánve dopředu)

Retroverze – sklon vzad (naklopení pánve vzad)

Retrakce (pohyb lopatky mediálně - směrem k páteři)

Protrakce (pohyb lopatky ramenním kloubem dopředu)

Elevace (pohyb lopatky nahoru)

Deprese (pohyb lopatky dolů)

Pronace (vnitřní rotace např. paže – dlaň v předpažení směřuje dolů)

Supinace (vnější rotace např. paže – dlaň v předpažení směřuje nahoru)

Laterální flexe – úklon trupu do stran

Plantární flexe – ohyb v kotníku provedený oddálením prstů nohy směrem od kolena

Dorsální flexe – ohyb v kotníku provedený přiblížením prstů nohy směrem ke kolenu

Inverze – ohnutí nohy směrem dovnitř

Everze – ohnutí nohy směrem ven

Podle toho, jak se jednotlivé svaly podílejí na pohybu, rozeznáváme různé typy:

Agonisté – svaly, které jsou hlavním vykonavatelem pohybu

Antagonisté – svaly, které působí opačně, tedy brzdí pohyb

Synergisté – svaly, které spolupracují při provádění pohybu