Prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809–1852) lze vnímat jako přechodový článek mezi dvěma dominantními literárními směry – romantismem a realismem. Byl prvním plnohodnotným realistou v ruské literatuře. S ním do ní přišla dominance prózy. Autor měl ukrajinský původ. Na území Ukrajiny prožil celé dětství a školní léta. Silný vliv na jeho estetické cítění měli oba rodiče. Gogolův otec se také věnoval literární tvorbě (v rodné ukrajinštině) a silně věřící matka inklinovala ke světu bájí a pohádek. Sám Gogol začal své literární a herecké sklony projevovat už při studiích na gymnáziu.

Po svém přesunu do Petrohradu se věnoval několika profesím: působil jako státní úředník i jako profesor historie na univerzitě. Nakonec se rozhodně plně se věnovat své literární dráze. Když však v roce 1836 proběhne premiéra jeho vůbec nejúspěšnější satirická komedie Revizor, musí Gogol odjet do zahraničí. Pobývá v různých částech Evropy (několikrát navštíví i Prahu a české lázně). Je vystaven osobní i tvůrčí krizi a dlouhotrvajícím zdravotním problémům. Nakonec se koncem 40. let vrátí do Ruska

Ke konci svého života je velmi nestabilní. V záchvatech propadá ezoterice, snad i blouzní (pravděpodobně se u něj projevuje schizofrenie, která se mu nakonec stala osudnou). Těmto okolnostem podlehne i druhý díl jeho původně zamýšlené románové trilogie Mrtvé duše. Napsal dvě verze druhého dílu a každou s odstupem několika let spálil.

Pro Gogolův život je také příznačný jeho atypický vztah k ženám. Dodnes jej můžeme pozorovat například v jeho dramatické tvorbě. Ženské postavy zřídkakdy mívají kladné vlastnosti, naopak bývají zosobněním nízkosti, proradnosti, či hlouposti. Toto i fakt, že se Gogol nikdy neoženil a v průběhu svého života patrně nejevil o ženy přílišný zájem, vede k dosud plně nepotvrzeným, ani nevyvráceným pochybnostem o Gogolově skutečné sexuální orientaci.

Stylová charakteristika
  •  zaměření na všední život (poetizuje všednodenní banalitu)
  • v prvotních fázích silný zájem o folklór
  • psychologická zkratka a typizace (postavu definuje několik charakteristických rysů)
  • dominance drobné prózy (zejména povídky)
  • mísení komiky a tragiky
  • upozorňuje na neřesti společnosti
  • prvky hovorového jazyka
  • přenos ukrajinismů do ruského jazyka
Vybraná díla

Bláznovy zápisky (1835)

Hrdinou satirické novely, mající formát deníku, je úředník Aksentij Ivanovič Popriščin. Jeho život, práce a vlivy z okolí jej postupně dovádějí k šílenství. My sledujeme tento hrdinův vývoj, který se nakonec považuje za krále Španělska. Končí v blázinci a svůj deník zavádí do „daleké“ budoucnosti i bezčasí šílenství.

Revizor (1836)

Satirickou pětiaktovku, komedii Revizor Gogol píše podle Puškinova námětu. Do ospalého provinčního městečka plného zkorumpovaných, opilých a hloupých státních úředníků přijíždí obyčejný petrohradský úředník Chlestakov se svým sluhou. Vlivem náhod je zaměněn za carského kontrolora – revizora. Městští úředníci mu okamžitě podlézají, ukazují mu město a své úřady, platí ze něj dluhy v hostinci, uplácejí jej a hejtman mu dokonce přislíbí dát za ženu svou dceru. Chlestakov se nakonec rozhodne odjet, než se záměna „provalí“. Stihne ještě napsat dopis svému příteli novináři, který by dle něj měl o těchto „pitomcích“ napsat článek. Dopis ovšem zachytí poštmistr, který jeho obsah ukáže všem, kteří záměně podlehli. Vše končí závěrečnou němou scénou (resp. živým obrazem), která nastane po tom, co do města přijede skutečný revizor.