2. Východiska

Teorie související se vznikem rizikového chování:

• Teorie osobnosti – extraverze, introverze, emoční labilita, emoční stabilita; emocionálně stabilní extravert je více předurčen k delikventnímu chování z důvodu své bezstarostnosti, lehkomyslnosti, a naopak extravert  emočně nestabilní z důvodu své impulzivity, vzrušivosti, agresivity (Kraus, Hroncová, 2010).
• Teorie kulturního přenosu – vandalismus je „naučený“ v procesu komunikace s druhými; přenos určitých norem v rámci kultury dané společností, které mohou vést k deviantnímu chování (Kraus, Hroncová, 2010); společnost, která je benevolentní k vandalismu, vytvořila normu, která tento jev toleruje (Kaplanová, 2014).
• Teorie sociální kontroly – absence sociální kontroly a selhávání kontrolních mechanismů; teorie předpokládá, že porušování norem je přirozené (Kraus, Hroncová, 2010); pakliže je společností vandalismus tolerován, jde jednoznačně o selhání sociální kontroly (Kaplanová, 2014).
• Teorie etiketizační – reakce společnosti na vandalismus; deviantním jednáním se jednání stává až ve chvíli, kdy začne vyvolávat odmítavou reakci (Kraus, Hroncová, 2010); česká společnost sice „naoko“ vandalismus odsuzuje, ale jsou to jen plané výkřiky a vyvolaná odmítavá reakce je typická pro české prostředí, tzn. navenek je vandalismus odsuzován, ale nikdo se vážně jeho řešením nezabývá (Kaplanová, 2014).
• Teorie sociální identity – významná část sebepojetí se odvozuje od příslušnosti ke skupině, partě, subkultuře (Janoušek, 2004); pro vznik vandalského chování je v popředí negativní vliv vrstevnických skupin, které jsou svým uzpůsobením nátlakové – aby se jedinec ve skupině prosadil a nezůstal outsiderem, musí se nátlaku podřídit chováním vyžadovaných skupinou, tzn. chováním nespolečenským, porušujícím normy (Kaplanová, 2012).

Teorie polyetiologické – vznik vandalského chování je důsledek příčin bio-psycho-sociální povahy; hlavní příčinou je duševní zaostalost, charakterová nestálost, deficitní rodinné prostředí a zlí přátelé (Kraus, Hroncová, 2010).