Ačkoli sledujeme dobu velmi mocných a významných panovníků, jejichž činy našly odezvu v krásné literatuře (P. O. II. – Alexandreida; V. II. sám básníkem, minnesang), v historiografii nenacházíme po celé 13. století žádné velké dílo. Vznikají:

LETOPISY

•- Druhé pokračování Kosmovo (viz lekce 6)
•- letopisné záznamy vedené v různých klášterech (zprávy o nich, nikoli dochované texty) – Břevnov, Kladruby, Ostrov, Plasy, Třebíč atd.
•- letopis Jindřicha Heimburského

Legenda - v klášteře Teplá o zakladateli Hroznatovi

KRONIKY

•- kronika Žďárského kláštera (cist.)
•- kronika Zbraslavi (cist.)
•- kronika třč. Dalimila

 

Převažují spisy vzniklé v klášterech, proto se seznámíme s pojmem ==)

Klášterní historiografie (kroniky, letopisy, seznamy opatů = „memoria“ – paměť)

V klášterech se pěstovaly dějiny univerzální nebo národní, dějiny vlastní instituce výjimečně (začínají relativně později):

První klášterní kronika – Beda Venerabilis (8. st.) – gesta/činy klášterů Wearmouth a Jarrow.

 V Čechách – první náběh ve 12. st. – Mnich Sázavský (o vzniku sázavského kláštera a zázracích opata Prokopa)

Znaky klášterní kroniky:

pozornost zakladateli (u panovníka adorace i jeho dynastie; u šlechtice dějiny jeho rodu);

využití listin z archivu kláštera – o založení a darech; někdy i využití falz ==)

doložení a pojištění paměti o majetkových právech a svobodách;

legendy o založení, pověsti a zázraky s klášterem spojené =) upoutání pozornosti, dobrodinci.

Dva typické příklady – Žďárská kronika a Zbraslavská kronika (obě hojně slaví zakladatele), pověsti se vážou k Sázavě (v rámci prokopských legend, ne v letopisu Mnicha sázav.).