Kroniky 13. a poč. 14. stol.
Ačkoli sledujeme dobu velmi mocných a významných panovníků, jejichž činy našly odezvu v krásné literatuře (P. O. II. – Alexandreida; V. II. sám básníkem, minnesang), v historiografii nenacházíme po celé 13. století žádné velké dílo. Vznikají:
LETOPISY
Legenda - v klášteře Teplá o zakladateli Hroznatovi
KRONIKY
Převažují spisy vzniklé v klášterech, proto se seznámíme s pojmem ==)
Klášterní historiografie (kroniky, letopisy, seznamy opatů = „memoria“ – paměť)
V klášterech se pěstovaly dějiny univerzální nebo národní, dějiny vlastní instituce výjimečně (začínají relativně později):
První klášterní kronika – Beda Venerabilis (8. st.) – gesta/činy klášterů Wearmouth a Jarrow.
V Čechách – první náběh ve 12. st. – Mnich Sázavský (o vzniku sázavského kláštera a zázracích opata Prokopa)
Znaky klášterní kroniky:
pozornost zakladateli (u panovníka adorace i jeho dynastie; u šlechtice dějiny jeho rodu);
využití listin z archivu kláštera – o založení a darech; někdy i využití falz ==)
doložení a pojištění paměti o majetkových právech a svobodách;
legendy o založení, pověsti a zázraky s klášterem spojené =) upoutání pozornosti, dobrodinci.
Dva typické příklady – Žďárská kronika a Zbraslavská kronika (obě hojně slaví zakladatele), pověsti se vážou k Sázavě (v rámci prokopských legend, ne v letopisu Mnicha sázav.).