Po Fridrichu Barbarossovi († 1190) nastoupil jeho syn Jindřich VI. (1190–97), který ještě udržel situaci v Říši ve svých rukách. Po jeho smrti nastalo dvojvládí:

- Jindřichův syn Fridrich byl ještě dítě, byl uznán za nástupce a jeho práva hájil jeho strýc, Filip Švábský, Štauf, bratr Jindřicha; zvolen v březnu 1198 (orientace na franc. Kapetovce).

- Ota Brunšvický, syn Jindřicha Lva, vévody sas. a bavor., Welf, byl zvolen v červnu 1198 (orientuje se na angl. Plantagenety – Richard Lví srdce byl jeho strýc /†1199/, po něm Jan Bezzemek). Podporu měl od papeže Inocence III. (1198–1216) – ten se obává spojení Říše vč. severní Itálie s jihoital. sicilským královstvím v rukách rodu Štaufů. Welfové samotní hledají odplatu za odnětí části držav v r. 1180.

Detailní znalost situace v Říši je důležitá pro pochopení kroků, jež učinil Přemysl Otakar I.:

nejprve podpořil Štaufy: uzavřel spojenecké úmluvy, obdržel finanční odměnu a byl přítomen v Mohuči při korunovaci Filipa Švábského 8. 9. 1198. Sám byl při té příležitosti korunován českým králem. Událost zachytil kronikář Jarloch, ale jeho text je neúplný, končí bez uvedení místa (ještě Mohuč, nebo až Boppard?) a přesného data.

Získal k tomu privilegium od Filipa, na jehož obsah usuzujeme pouze ze zmínky v ZBS.

R. 1203 první změna tábora: záminkou se stalo udělení Čech v léno Filipem Děpoldovi, ale P.O.I. měl i další důvod: zapudil manželku Adlétu a svého prvorozence Vratislava (druhá žena Konstancie mu porodí syna Václava) a potřeboval přízeň papeže. Proto přešel k Otovi IV. Brunšvickému. Za vojenskou pomoc v Durynsku získal v srpnu 1203 v Merseburku od Oty potvrzení Filipova privilegia, dal mu statky v Říši a

24. 8. 1203 pomazal a korunoval Přemysla kardinál Guido z Praeneste, pap. legát (zprávu má jen cizí analistika); papež též stvrdil nelegitimitu Adlétiných dětí a 15. 4. 1204 potvrdil všechny výsady udělené řím. vládci českým knížatům a králům (překročil kompetence!).

19. 4. 1204 vydal ještě listinu, v níž vysvětlil, že král. hodnost udělenou Otou uznává a vyzval ke korunovaci (buď pominul akt v Merseburku, nebo žádal provedení 2. části – té světské).

Válečná kampaň za r. 1204 byla pro Otu neúspěšná, P. O. I. proto uzavřel mír s Filipem, ale přechod k němu zkomplikovalo Filipovo zavraždění r. 1207.

1208 opětovně zvolen Ota, Přemysl k němu přešel.

1209 korunován Ota na císaře, v Itálii dobývá pozice císařství… Fridrich Štaufský už dorostl do dospělosti, postavil se mu. V Říši se vytvořila opozice (vč. P.O.I.) usilující o sesazení Oty.

1211 v září v Norimberku uznala opozice Fridricha Sicilského řím. králem – P.O.I. jako první.

Přemysl setrvával v Čechách, aby hájil svoji pozici – ohrožen z Míšeňska (Dětřich míšeňský, bratr Adléty, a její syn Vratislav usilují za podpory Oty Brunšvického o český trůn).

Fridrich táhne z Itálie, zastaví se v Basileji, kde se setká s posly P.O.I. a na jejich přání vydá

26. 9. 1212 tři listiny se zlatými pečetěmi – označ. „zlatá bula sicilská“ se hodí na všechny:

- ZBS (v užším smyslu) CDB II, č. 96

- obdarování P.O. I. hrady Floss, Schwarzenberg, Lichtenstein a další statky (štaufské majetky ve Frankách), slib získat Donín od Dětřicha míšeňského, až bude poražen (CDB II, č. 97)

- listina pro morav. markraběte Vladislava Jindřicha, získal „Mocran et Mocran“ = ? (ib. 98)

Fridrich pak táhl dále Porýním, zatlačoval Otu – jeho definitivní porážka v důsledku účasti v

bitvě u Bouvines 27. 7. 1214, kde bojoval na straně Angličanů, kt. byli rozdrceni Francouzi (o tom George Duby). Ota † 1218

P. O. I. se prvně setkal s Fridrichem v r. 1213 na sněmu v Řezně, na podzim pak táhl do Durynska a Míšeňska – Dětřich nového panovníka uznal.