Středověký způsob datování listin (převody dat)
juliánský (římský, od Julia Caesara r.46 př.Kr.) X gregoriánský kalendář (Řehoř XIII., 1582)
Denní datum:
a) datace převzatá z antiky:
kalendy = první den v měsíci, výpočet podle délky předešlého měs.: 31/30+2–číslo=datum
nony = den první čtvrti měsíce, připadá na 7. (měsíce 31) nebo 5. den: 7/5+1–číslo=datum
idy = den úplňku, je 15. (při 31) nebo 13. den: 15/13+1–číslo=datum
indikce – číslo ukazující pořadí daného roku v 15-letém cyklu počítaném od r. 3 př.Kr.
b) průběžné číslování v rámci měsíce bylo přijato z Orientu (nejprve v papež. kanceláři; v čes. listinách ojediněle ve 13. st., více v králov. listinách od 14. st., běžné až od 17. st.)
c) datace podle křesťanských svátků: pevné – den určitého světce; pohyblivé (závislé na datu velikonoc) – nutno dohledat v tabulce; před/po určitém svátku dle liturgického kalendáře, podle nedělí. S pohyblivými svátky souvisí písmena nedělní, konkurenty (číslo 1–7, na který den v týdnu připadne 24. 3.)
Letopočet:
Rok uváděn přímo číslem, nebo podle roků panování (od zvolení/nástupu, od korunovace); problém s datem začátku nového roku (1.1., 1.3., 25.3., Velikonoce, 1.9., 25.12.). Roky počítáni od narození Krista od r. 525 (zavedl Dionysius Exiguus).
Týden: dny počítány od Ne = feria prima/dominica (feria secunda = den druhý = Po)
Gustav Fridrich, Rukověť křesťanské chronologie, reprint Paseka, Praha – Litomyšl 1997
Marie Bláhová, Historická chronologie, Praha 2001
Vladimír Jan Sedlák, Tabulky k převádění dat historických pramenů, Praha 1970