Vincentius

Pražský kanovník, notář pražského kostela, kaplan biskupa Daniela.

R. 1158 Daniel i Vincentius doprovázeli krále Vladislava při císařově výpravě proti Milánu. Biskup konal diplomatické služby pro Fridricha I. Barbarossu, Vincentius kancelářské práce, stylizozval např. kapitulační dohodu, obstaral opis souboru kanonického práva = Gratiánův dekret, který dovezl domů. V l. 1166-67 byl v Itálii podruhé, tehdy Daniel zemřel na mor u Ankony. Vincentius se snad vrátil a až pak sepsal „paměti“, tedy svůj letopis končící uprostřed věty r. 1167. Dílo věnoval Vladislavovi a jeho ženě Juditě, takže muselo být dokončeno před r. 1174, kdy královský pár zemřel). Je to pramen spolehlivý i přes určité chronologické nepřesnosti. Straní císaři proti papeži.

Dochován v jediném rukopise – opis nechal pořídit milevský opat Jarloch.

 

Jarloch

Premonstrát, opat v Milevsku. Pořídil si opis Vincentiova letopisu, do rukopisu nechal zapsat také církevní dějiny Anglie, které sepsal Beda Venerabilis, a vyprávění klerika Ansberta o křížové výpravě císaře Fridricha I. Sám navázal na Vincentiovy záznamy a dovedl je do r. 1198 (tam končí dochovaný opis).

Edice – pokusy už v 18. st. (Tomáš Pešina z Čechorodu, Gelasius Dobner) i později. V 19. st. zařazeno do FRB II/2, 1875 (ed. Jos. Emler),

překlad Fr. Heřmanský – ed. Zd. Fiala, Letopis Vincentia a Jarlocha ), Praha 1957.