Kosmova Kronika patří do kategorie kronik národních: vysvětluje původ Čechů, jejich nárok na zemi, kde se usadili, a vypráví nejstarší dějiny v podobě pověstí, které podpírají nároky přemyslovské dynastie na vládu v Čechách; je státotvorná, na rozdíl od příležitostných zmínek o čes. zemích v dílech zahranič. autorů, Kosmova kronika má vyšší poslání – ucelený obraz dějin a výklad vzniku státu;

stylově spojuje typ kroniky a historie, v závěru přechází do analistických zápisů.

Názory: stoupenec západ. církve (odmítá slovan. liturgii – proto zamlčuje přísluš. zprávy), stoupenec silné vlády jako záruky státní jednoty, uznává římské impérium jako nadnárodní univerzální moc, ale nároky Říše vymezuje do určitých hranic; panovníky hodnotí tendenčně (některé vynáší, jiné líčí negativně).

Kronika určena především kléru, vyšší vzdělané společnosti (citacemi antických autorů dává na odiv, co se ve školách naučil). Psána rýmovanou rytmickou prózou, vkládá hexametry.   

15 rukopisů: nejstarší uložen v Lipsku (vznik kol. 1154), tři ze 13. st. (budyšín., strasburg., stockholm.); 14. st.: kapitul. rukopis G5 – tzv. dražický (pro Jana IV. z Dražic, asi 1340).

Edice: existují edice odborné i čtenářské:

Odborná edice originálu:

Fontes rerum Bohemicarum II, 1874, ed. Jos. Emler, čes. překlad V. V. Tomek;

Monumenta Germaniae historica – Scriptores, Nova series II, 1932, ed. Bert. Bretholz

 Český překlad Karel Hrdina (1929) – řada vydání.

Struktura kroniky: 3 knihy a začátek čtvrté (člení podle vlády panovníků), ale deklaruje jinou periodizaci: doba bájná (= pohanská) a doba historická (od přijetí křesťanství)

Vzory a zdroje:

- citace z Bible, citace antických autorů (početně převažují)

- Regino z Prümu: v Praze asi byl opis jeho kroniky (snad přinesl Vojtěch ze studií v Magdeburku), z něho nečerpal informace, nýbrž jej užil jako vzor stylistický (výpůjčky)

- legendy (doloženy shody s vojtěšskými leg.; sám cituje Život a umučení sv. Václava – spor, co znal – asi Crescente a Kristiána)

- inseruje listiny (některé jistě upravil; problém autentičnosti)

Kosmas naznačuje míru spolehlivosti svých pramenů: „historické podání“ o němž se nepochybuje = Bible; popis země podal podle geografů („secundum geometricos“); výklad o osídlení kolem Řípu je jeho „domněnkou“, o zlatém věku ví prý „málo, ale pravdivé“ – snad čerpal z Boethia a Reginona.