Kroniky          – cizí:

Widukind z Corvey, kronika o saských dějinách (vznik 967-8/973): zmiňuje českého knížete (Václava) zabitého jeho bratrem Boleslavem;

Thietmar Merseburský (†1018), kronika od r. 919 do 1018;

Adam z Brém († po 1076), dějiny hamburských biskupů; k r. 915 o výpravě Čechů společně s Maďary (jako spojenci bavorského Arnulfa) proti Sasku

Gallus Anonymus, kronika polská

uherské kroniky

východoslovanský Nestor

                         – domácí:

v českém prostředí kronika nevznikla, nebo se nedochovala, o 10. stol. informuje až Kosmas

 2) Analistika:

Není dochována v původní podobě; byla asi zapracována do Kosmovy kroniky.

 3) Listiny:

Pouze přijaté českým prostředím; dochované jen v opisech, jako insert v mladší listině nebo kronice; jejich obsah je vesměs sporný (otázka původní podoby, mladších doplňků, zkreslení).

 4) Cestopisy:

např. Ibrahim ibn Jákub: židov. původu, ale z muslimského Španělska z Tortosy, proto text řazen mezi arabské cestopisy (dochován v Knize království a cest autora al-Bakrího, 1068); v letech 965-966 navštívil německé země a západní Slovany; v textu projevuje zájem o obchodní a hospodářské jevy (snad byl obchodníkem?), ale měl i širší zájmy (mohl být vzdělanec?); setkal se s císařem Otou, takže jeho cesta mohla být i diplomatická (člen poselstva kordobského chalífy?). Zprávu sepsal pro potřeby chalifských úřadů.

Ukázka: popis zemí Slovanů, panství Boleslava Přemyslovce a Prahy od Ibrahima ibn Jákuba

5) Legendy – teď již oproti 9. st. v ustáleném schématu: život světce – translace – zázraky.

LEGENDA = to co má být čteno: texty určené ke čtení při mši nebo k poučení křesťanů; většinou pojednávají o historické osobě, drží se základních životních fakt, ale dle hagiografického schématu je dotvářena osobnost nová, podle určité šablony. Každá doba klade důraz jinam, proto v případě existence více textů k jednomu světci (souborně označujeme jako hagiografie) pozorujeme dobové aktualizace či souvislosti v jednotlivých textech. Autorům legend nejde o historickou pravdu, ale o obraz světce a jeho funkci v době, kdy píšou (Oldřich Králík). Ilustrujeme si to na Svatováclavské hagiografii.