ŽIVOTOPIS

… má tradici už v antice (např. Suetonius, Životy císařů); nastupující středověk životopis převzal a přizpůsobil si hodnotový žebříček: posun zájmu od silných osobností vynikajících světskou mocí a schopností přemáhat pozemské překážky (tak Suetonius) k osobnostem vynikajícím svatostí a hledajícím zásluhy nebeské (v tom směru svatý Jeroným /† 420/, De viris illustribus /o vynikajících mužích, životy a činnost křesťanských spisovatelů od sv. Petra až do jeho doby/.

Z životopisů duchovních osobností se vyvinuly legendy – životy a zázraky světců.

Životopisný žánr se tak ve středověku vyvíjí ve dvou liniích:

- životopisy světské (činy panovníků – „gesta“) Einhard, Gesta Dagoberti, …

- legendy o světcích (hagiografie – ve III. hodině): nejstarší jsou ještě věcné, střízlivé, záhy se ale životopisy svatých mění v jiný specifický literární typ