Úvodní poznámky k předmětu

Motivace ke studiu starověké exegeze a jeho smysl

Proč se dnes zabývat starověkou exegezí? Je vůbec srozumitelná v moderní době a přínosná pro dnešní vykladačskou praxi? Zkoumání exegeze starých autorů je důležité zejména pro katolickou a pravoslavnou teologii, která uznává vedle Písma jako pomocný pramen Božího zjevení také Tradici, neboli právě soubor svědectví tzv. církevních otců. Ale i protestantské, evangelické či evangelikální teologii přináší obohacení od samých počátků reformace (např. Jan Kalvín studoval exegetické homilie Jana Zlatoústého). Na teologické fakultě nesledujeme pouze čistě praktické cíle, nýbrž usilujeme i o pochopení teoretických otázek nebo širších historických souvislostí, snažíme se proniknout do odborného diskursu o dílčích tématech, které jsou předmětem bádání současných badatelů, a podílet se na jeho dalším rozvíjení.

Toto studium dále otevírá vhled do několika obohacujících kontextů, které mohou prohloubit sebereflexi moderní exegeze:

• ukazuje jakýsi spodní proud dějin církve a teologie a je doplněním studia systematiky a církevních dějin, které mu dodává plastičnosti, umožňuje jakoby přiložit prsty blíže na duchovní tep doby a sledovat jakési „tajné dějiny církve“, dějiny křesťanství jako proměnlivého naslouchání Božímu slovu;
• předkládá k inspiraci starověké přístupy k Písmu, které na nejabstraktnější rovině nejsou nijak zásadně odlišné od moderních exegetických metod, protože jsou vedeny stále stejnou potřebou harmonizovat rozporná místa, vyložit nesrozumitelná, aktualizovat poselství a reflektovat napětí mezi biblickými obrazy a poznatky soudobých věd.

Předpoklady ke studiu

Předpoklady ke studiu jsou minimální. Jistou výhodou je orientace v Písmu, ve starověkých církevních dějinách a patrologii, v řecké filozofii a znalost řeckého jazyka, ale nic z toho není podmínkou.

Různé perspektivy a souvislosti zkoumání biblické exegeze

Téma Biblická exegeze ve starověku má mnoho souvislostí. Mohli bychom se zabývat:

• proměnami způsobů a příležitostí, při nichž se Bible v rané církvi komentovala;
• dějinnými souvisostmi exegetické práce (apologetické zaměření a dogmatické spory);
• otázkou, jakým způsobem exegeze ovlivňovala formování Bible samotné;
• literární historií, neboli přehledem exegetických autorů a jejich děl;
• dalšími literárně historickými otázkami, jako je třeba vývoj exegetických žánrů;
• přehledem proměn exegetické metody a souvisejícími změnami porozumění podstatě Písma;
• přehledem výsledků exegetické práce starých vykladačů (toho, co v Bibli nacházeli).

Budeme se věnovat přehledu metod a autorů a sledovat a zobecňovat identifikovatelné trendy exegeze a přitom se budeme dotýkat různých hledisek

• hledisko metody (jak interpret postupuje a jaké kulturní pozadí je přitom ve hře: židovský midraš, pešer, filozofická alegorie, filologie…);
• hledisko obsahu (co interpret v textu hledá a nachází: kosmologické, antropologické, psychologické, christologické, eklesiologické, eschatologické výpovědi);
• hledisko kulturního a historického kontextu (jak exegeze ovlivňovala utváření Bible samotné a jak byla exegeze ovlivněna osobními církevněpolitickými nebo apologetickými zájmy exegety).

Dějiny exegeze jako dějiny Bible

Během přednášky o biblické exegezi ve starověku představíme v chronologickém pořádku i trochu systematicky fungování Bible v rané církvi. V moderní době je Bible chápána jako jeden z hlavních prvků, a dokonce zdrojů křesťanské spirituality a identity. Mezi různými konfesemi jsou sice odlišnosti v důrazech, ale výsadní postavení Bible ve formování křesťanské identity, morálky a nauky platí napříč. Uvidíme však, že mluvit o „Bibli“ jako o zdroji křesťanské identity je paradox, protože první křesťané neměli Bibli, tak jak jí rozumíme dnes. Přednášky o dějinách exegeze tedy nebudou pouze o tom, jak prvotní křesťané používali to, co si my dnes kupujeme v obchodem pod titulem „Bible“, nýbrž také o tom, jak se v různých historických situacích postupně konstituovala sbírka, kterou dnes přijímáme s takovou samozřejmostí.

Bible není předem dána, nespadla z nebe, Bible má své dějiny a byly doby, kdy nebyla. Co však naopak bylo snad vždy, jsou spory mezi křesťany. Nebylo žádné ideální období prvotní církve, kdy všem bylo jasné, co si mají myslet a co mají dělat, a kdy se všichni měli rádi, a které se potom působením nějaké nešťastné náhody pokazilo. Křesťané museli a dokázali žít a navzájem se do jisté míry respektovat ve veliké názorové pluralitě, kterou si dnes v době konfesního vymezení do sebe uzavřených církevních denominací nedokážeme představit, a v tomto prostředí se formovala Bible a v tomto prostředí se utvářely hlavní postupy její interpretace.